Za mě je to trochu přefouklý koníček, hodně lidí kolem mě má deskovky a minimum se hraje pravidelně. Pokud hra za něco stojí, tak podle mě rozkvete až s opakovaným hraním a k tomu se přes to množství hůř dostává, protože každý chce hrát to svoje. 

Kamarád z čajovny, který posbíral hromadu her, aby nabral lidi je toho taky krásným příkladem. Většina lidí si totiž donese něco z domu a to tam má opravdu hodně krabic. 

Taky mě štve to zaměření v hrách na plast, který je k ničemu, více nový zaklínač. 

Současně mi chybí něco, co bude skutečně nové, jiné, neotřelé. Kde jsou takové srandy jako Tzolkin, Shogun, které lze hodnotit i jako klasiky. Současně směr her jde vidět třeba na Settlers od portalu, zrod impéria. Kde zmizela ta původní hra?

Ano, taky mě postihlo kdysi. Ale co mi pomohlo? Vlastnit méně her, které si rád zahraji. A k nim vymazlené komponenty. A když nějaká hra omrzí nebo nová nezaujme, rychle pryč. Z nových her se koukám jen po těch, které jsou dobré (BGG 8+), mají pro mě lákavé téma (stavět volieru fakt nechci), mají vysokou znovuhratelnost (příběhovky neberu, radši knihu). Nemít hru, která je podobná jiné mé hře. Hra musí být hratelná intuitivně, klidně i složitější, ale nesmí se stát, že tam jsou pravidla, která po pár týdnech zapomenu. 

Ještě, než vyšly tyhle videa, tak jsem taky pocítil deskoherní vyhoření. Za rok 2023 jsem si zahrál kolem 80 unikátních her (za rok 2022 to bylo podobně), u kterých jsem se často musel učit pravidla já. Což ve výsledku zabralo hrozně moc času. Herní sobota vypadala tak, že jsem se půl dne učil pravidla, pak jsme dvě hoďky hráli, hra nás na první dobrou nebavila, zahráli jsme ještě jednou (máme pravidlo, že hru hrajeme 2x, aby si pravidla sedla), zase nás to nebavilo a byl konec soboty. Zážitek 0. Tím, jak jsme hráli pořád nové a nové, tak nás ke konci roku umělo máloco nadchnout (a to jsme jich v té době zahráli nejvíce, na různých akcí). Ani nechci vědět, kolik dobrých her jsem takto zavrhl.

Shodli jsme se v naší herní bublince na tom, že tento rok už chceme více hrát, než se učit pravidla. A je to super. Už se tolik nevysvětluje, více se hraje a opadla ta první “dlouhá” hra. Stihneme za herní den i více her. A užijeme si to, protože víme, co máme dělat. Pochvalujeme si to všichni. 

Takže já tuhle bublinu deskoherního vyhoření chápu. Beru to jako osobní hráčský upgrade. Nové hry mě pořád lákají, to asi nezmizí, ale začínám to trochu korigovat a rozhodně se sám nechci učit více jak 2-3 nové hry měsíčně :) 

Deskovkářská Hypochondrie.

Z mé herní skupiny ji vnímám jen já, a to jen proto, že sleduji Zatrolenky - ložisko nákazy.

Vlastně vůbec nechápu co se tady řeší, stejně tak nevím, co tam zbrblal Kubrt. Vlastně si lidi stěžují na to, ze je hodně her a oni je nestíhají zahrát a vyzkoušet. Stěžují si na to, ze mají moc velký vyber. Někteří si stěžují, ze některé hry jsou na váhu drahé….To jako fakt? Kdo vás nutí to kupovat? V dnešní době, když je o všem mraky infa a mraky videi? Ruku na srdce, tady to zavání závislosti. Kdyt fakt dobrých her, je pomalu. Kolik her (větších) jste hráli za poslední rok až 2 více než 20x? Pořad zde slycham o nějakých sbírkách… sbírat můžete houby, motýly, známky nebo třeba akcie, to vám bude k něčemu, ale deskovky? Proč? Už na tom někdo vydělal? A v češtině? Fakt? 

Naprosto souhlasím s videem REXIKu, hrajte hry, hrajte dobre hry a važte si toho, ze mate z čeho vybírat. Hrát do hloubky není na škodu, ale naopak výhodou. Povětšinou nejste vydavatele, prodejci ani nic podobného, pak není důvod vše zkouset, protože čas, který můžete věnovat skvělým hrám, věnujete průměrným hrám, které hrajete jen proto, aby jste hráli deskovky, ale ne kvůli zážitku nebo super zábavě. Všechny hry nejsou vynikající a zábavné, ba naopak. Těch je fakt málo. Važme si toho, ze tu máme tolik her, ze si musí vybrat ty své naprosto každý. Když je bída stezujeme si, když je blaho, stezujeme si také, jsme zvlastni národ. 

@jerryNBK cetl jsi vůbec ten příspěvek nebo sis přečetl jenom nadpis a jedeš si svoji notu? Neřeší se to, že vychází hodně / málo her, ale ptá se, jestli pocit vyhoření mají jenom influenceri nebo i klasičtí hráči. Jestli pociťujeme změnu herního vkusu. Naprosto validní téma do diskuze. 

Mě ten koníček taky pohltil tak moc, že jsem si musela dát chvíli pauzu. Nevidím nic špatného se o tom normálně pobavit. 

Četl a viděl videa na které je odkazováno. Stojím si za tím, co jsem napsal. Ti co si stěžují jsou dle mě divní. Souhlasit se mnou nemusis, myslet si můžeš co chceš, je mi to jedno a můj názor to nezmění.

Zmienenú tému som pretrhol niekde v texte, videá nemám kedy sledovať.

Takú nejakú únavu pociťujem aj u seba už dlhšie. Ale mám pocit, že za to môže skôr okolie, keď mám viac mladších hráčov ako ja a tí chcú vyskúšať veľa nového a tak aj veľa hry kupujú a chcú skúsiť. To vie trochu ubíjať. Ale ak tak si rád zahrám. Skôr potom skúšam aj navrhovať viac hry, ktoré už mám dlhšie a nemusíme sa zas učiť niečo nové. Ono, workerplacement (či iná mechanika) po Xtý krát inak ma už nezaujme :D

Únavu ne, nasyceni už asi ano. Nad tím výběrem si zas tak nejásám. Spousta her mi přijde zaměnitelných, v obchodě s potravinami taky nepotřebuju 8 značek másla. Spíš doufám a doufám nad staršími hrami, co jsem nestihl a už nebudou.

Jako negativum dnes vnímám, že pro ty později  vydané hry jeden tisk bude často znamenat konec. Opravit s dotiskem těch pár špatně přeložených karet ? Je nám líto. Rozšíření? Nejspíš nebude. Ale vydavatele neobviňuji , jejich peníze, jejich volba.  No co nadělám, prostě jsem při prvotním výběru hry z té velké nabidky špatně zvolil a ostatní třeba měli šťastnější ruku.

Sám jsem zvědavej jak to bude vypadat za dva roky.

Něco asi podobnýho jsem měl před lety s PC hrama… takže tedka su otrlejší a chytřejší, už se mi to snad nestane (přesycení, dlouhý náročný hry, pocit že nestíhám).

Stačí to moc neřešit a hrát tak jak to baví a co baví, občas se trošku přizpůsobit.

Jen jsem se musel trošku přeorientovat a s některýma věcma se smířit - pomalu rostou děti, jeden už je školák, tím pádem manželka víc pracuje, takže se pomalu posledních pár let ze složitých dlouhých her přeorientovávám na rychlejší snadnější (největší parťák je mladej) (i vyloženě dětský hry, to kvůli malé), ale toto už se zase díky mladýmu během tak tří let opět smekne k těn náročným dlouhým (trochu trpím vidět ty stohy někdy neotevřených krabic za tisíce nachystaných až jednou…) ale celkově asi přirozenej vývoj s tím jak rostou lidi ve skupině (u mně rodina) takže OK.

Hlavně to člověk nesmí furt řešit a moc nad tím špekulovat.

A hlavně se musí nějak člověk smířit s tou (pro mně dost silnou a přirozenou) touhou mít všechno a ideálně kompletně, v tom se trochu zlepšuju, dost to pomáhá.

A být něčím regulérně přesycenej, to se stát může, to je asi zcela normální. Taky se může stát, že to někoho jako asi všechny ostatní zájmy může přestat bavit. Nesmí se to sílit, možná pauzu. Jednoduše to má být radost, pokud zrovna není momentálně, nějak se přizpůsobit a udělat něco pro to aby znovu byla, jedno jak, nějak, záleží co komu pomůže. Když hraní her nebude zábava, tak nebude mít smysl a pryč s ním a nahradit něčím jiným.

A neřešit ostatní mimo sebe a lidi se kterýma hraju!

Já bych řekl, že problém není v množství her co vychází (protože čím víc tím větší výběr a tím líp) ale v tom že u spousty lidí se projevila nějaká závislost na tom. Jasný v žertu se to tu objevuje "jsem závislák","musím mít všechno", ale teď když toho vychází už fakt hodně, že to prostě nejde ukojit se to reálně projevuje.

Ja to tiez pociťujem aj dlhsie a nemusel som pocuvat ani žiadneho influencera 🙂. 

Neprideme mi dobre ze je na trhu tak vela hier lebo velka cast z nich su len veci cez kopirak alebo narychlo zbúchané krabice. Príde mi ze v priemere mame horsie hry ako v minulosti. Jasne stale su tu aj dobre hry ale zhoršil sa pomer. 

Povedzme ze kedysi vyslo 20 hier a z toho bolo 15 super a 5 bud nie premna alebo neboli az take dobre. V dnesnej dobre sa vydá 60 hier a z toho je fajn tak 25 a ostatne su meh. Zatial co v minulosti ma bavilo 75% noviniek tak aktualne uz ma bavi len 39% percent. Cize hram viac ale bavi ma toho menej. 

Kde je ale problem? Sak nemusim hrat co ma nebavi! No vlastne tak trochu musim lebo ako sa hovori nevyskúšaš-nevieš. Zaroven toho vychadza tolko ze sa k tym hram co mozu byt dobre ani nedostanem lebo to nevladzem sledovat a kupovat. To si myslim ze je problem u väčšiny jednoducho hrame viac noviniek ako v minulosti ale zazitok z hrania sa v priemere zhoršil lebo sa castejsie stava ze sa na stol dostane nieco priemerne a nevýrazne. 

Ja som bol hrac do šírky ale cim viac sa mi stava ze chcem radsej hrat hry ktore mam ako overenu kvalitu a mam ich doma ako sa ist znovu ucit novu hru z ktorej bude pravdepodobne zazitok z hrania horsi.

ve triceti si pripadem jak duchodce, ale “takova je proste doba”, je to tak se vsim, nejen s deskovkama, chci vseho hodne a chci to hned… jenze toho casu je porad stejne mnozstvi, takze to potom vypada, ze casu je malo - protoze vseho ostatniho je proste moc

jako dite jsem mel 3 hry na urovni clovece nezlob se, dostihy a pexeso a to me ke stesti stacilo, ted me na polici lezi gloomhaven, frostpunk, tainted grail a v mailu predobjednavka iss vanguard… mam z toho ale vetsi radost? No, nevim…

Já bych jen chtěl zmínit jednu věc - já ve svém video nic o mém vyhoření a únavě neříkal. :) Jen jsem shrnoval dopad změny poptávky na trh. Přeji krásnou diskuzi. :)

...................................................................
Odvážný dobrodruh

Každá závislost začne být časem únavná. :-) 

U mně je to hlavně viditelné - plná skříň her, na cestě ještě pár dalších z kickstarteru a už to prostě není kam dávat, tak je na čase provádět přísnější selekci. Jako jo, chtěl bych toho spoustu, ale pak si říkám - budu to hrát? Nemám něco obdobného pořízeného tamhle na polici? Bude to bavit i děcka? Tohle je, alespoň u mně, tím co mně donutilo se více zamýšlet nad tím co pořídit a co hrát. 

Vše co pořizuju je na hraní, i když k něčemu jsem se roky nedostal (a možná ani nedostanu). Protože není vhodný spoluhráč, je to moc velká hra na jen takové rozložení, má složitá pravidla, …

EDIT: tím “viditelné” nemyslím únavu, vyhoření - viditelné je, že mi hry trochu přerůstají přes hlavu

Vyhoření nebo únava rozhodně ne. Nejsem sportovní hráč. Hraju pro radost a při náznaku zmíněného, toho prostě nechám, nebo hraní omezím a vrátím se až zase budu mít chuť hrát. Hraju jen to co mě opravdu zajímá a nezkouším hry na slepo. Něco málo už jsem odehrál, takže svůj vkus snad už trochu znám.

Změna vkusu je věc jiná. Nehraju eurovky, ale libovávál jsem si v určité části produkce Avalonu a GMT. Pořád si ty hry cením. Dneska už je pro mě ale mistrovská hra spíš ta, která dokáže plnit svoje cíle s minimálním pravidlovým rámcem a několika chytře provázanými mechanikami, než nějak přebujelá superkomplexní simulace. Nějak nevím proč pálit čas nad heavy tituly, když je tu díky překotnému vývoji deskovek v posledních dvou dekádách spousta jiných jednodušších elegantních her, které mi ale co do herního zážitku dávají téměř to samé. Byla doba, kdy jsem přísahl na Neandrthal, ale dneska už hraju "jen" Paleo. Je to asi součást nějakého osobnostního vývoje.

U knih to mám vlastně stejně. Už žádné trilogie a pentalogie. Taky mi nějaký čas trvalo, než jsem se pročetl k poznání, že narůstající počet stran vlastně usvědčuje autora z neschopnosti vyjádřit co chce říct, pokud vůbec něco. A že stejně důležité, jako přijít s dobrým příběhem (což se občas povede), je i schopnost ten příběh opustit (což se nepovede téměř nikdy).

Vyhoření se bráním tím, že udržuji konstantní množství her. Často také kupují pouze hry, které se dají hrát i sólově (když se nenajdou lidi na hraní, tak přeci nejspolehlivější jsem pouze já :D). 

Než by mi vadilo, že vydavatelé produkují spoustu her, mi spíše vadí spoluhráči, kteří by rádi hráli každý den něco nového. To mě ne, mě baví hrát jednu hru třeba 5x a pak se přesunout k další. 

Já vyhořel už před lety, kdy se v deskoherním klubu skoro každé sezení hrály nové a nové věci. Člověk musel neustále vstřebávat nová pravidla s tím, že tato hra se (jestli vůbec) zase zahrála přinejlepším za půl roku, kdy už se pravidla z hlavy zase vykouřila. Navíc se člověk, pokud neměl ostré lokty nedostal k zahrání svých her. Každý chtěl zahrát svou horkou novinku. Občas byla výjímka, např. Mars Teraformace, která se zahrála víckrát a toto hraní do hloubky mě bavilo. V současné době hraji jen s rodinou a to ověřené (klidně i starší) hry, které nás baví a to opakovaně. Zároveň zjišťuji, že mám tak velkou kolekci, že to prostě nemám šanci všechno zahrát. Takže už jsem v podstatě ztratil zájem o nové hry a kupuji si teď víceméně jen tak 2 hry za rok o nichž věřím, že by se mohly trefit do našeho vkusu a na dlouhodobé hraní. Také jsem dost jel v kickstarterech na větší hry, ale nakonec mi tyto megakrabice stejně jen leží ve skříni, několik kampaní skončilo fiaskem, takže jsem dost omezil i crowdfunding. Také jsem dříve sbíral příběhové hry, ale nakonec jsem zjistil, že mi dá stejný nebo i lepší zážitek nějaká příběhová adventura na PC, nemusím řešit mikromanagement (kostičky a karty) na stole, odpadá zdlouhavá příprava a u které se klidně můžu poskládat s dětmi a užít si příběh společně.

@Kurdt57 Pardon, viděl jsem těch videí v jednu chvíli více a bral to spíše jako takovou celkovou “message”, než že by to někdo tvrdil konkrétně - nemělo to vyznít, že někoho doslova cituji. Děkuji za upozornění. :)

@jerryNBK Taky tady bych rád upřesnil, že doslova netvrdím, že “vychází hodně her = deprese, je to špatně". S takovm názorem se taky neztotožním. Jen, že to pro někoho, částečně, může způsobit jistý pocit přehlcení (přinejmenším k tomu přispět) a i to může být jeden z důvodů. Hovořím obecně o tom pocitu - jestli jste takovou “deskovkovou únavu” měli nebo máte. Sám dávám za příklad, že u mě je to tím, že už jsem se musel učit opravdu hodně her a do jisté míry toho už mám dost, proto preferuji u nových her pravidla a mechaniky kratší a jednodušší. 

Jinak děkuji všem - i těm, co nesouhlasí, případně to vyloženě považují za hloupost - za fajn diskuzi, kterou rád čtu. Je vidět, že jsme na tom mnohdy podobně. :)

Ono je to vážně snadný. Lidé procitaji ze své závislosti, už jim nedělá radost, ale obtěžuje je. To mají všechny společne. 

Proste hrajte do hloubky, stejně je většina her na jedno brďo. Těch vysloveně výjimečných, je v každé kategorii par. Hry si kupujeme proto, abychom je hráli, minimálně za tím účelem byly vydané, pak je nepochopitelne, ze se na většinu jen práší, ubírá vám to čas, peníze a jak tak sleduji, tak i psychickou pohodu. 

Já to mám jak s knížkama. Je období, kdy hraju/čtu/nakupuji jako blázen a pak je zase období sucha a po procitnutí se podívám co jsem promeškala a pokud se něco zalibí tak dokoupím. Jen teď už skoro přesně vím co chci a ubylo koupených her, ktere jsem koupila jen proto, že jsem je někde zahlédla bez toho abych si přečetla pravidla nebo se podívala na gameplay. I jsem se přestala dívat ma hry v angličtině protože skoro vše výjde v čestině.  

Jak tady někdo psal, učení se nových pravidel a nových her. To mě také nebaví a přestala jsem hrát s lidma co čekají až je to naučím a ani se nesnaží přečíst pravidla nebo se podívat how to play.

Já to nebere všechno jako únavu nebo je toho  oc. Tohle je vývoj hráče. Kdo začíná a nemá možnost si hry někde zahrát nebo půjčit, tak bude kupovat vše než si najde co ho baví.

Hry mám na hraní, právě proto, abych si pomáhal od vyhoření v práci, abych mohl kvalitněji trávit část společného času s dětmi a rodinou. Neříkám, že jsem občas nepocítil FOMO, o kterém mluvili rexíci, to bylo hlavně v mých deskoherních začátcích, ale rozhodně to semnou nijak nemávalo. Taky kupuju a zkouším a prodávám a kupuju a zkouším atd. Ale cítit “pocit vyhoření” z deskových her,  na to nejsou deskové hry v mém životě dost významné. Je to kratochvíle, zábava, nic vážného, důležitého… pro mě. Nečíst tady ta vlákna a nedívat se na youtubery co točí o hrách, ani by mě nenapadlo, že je něco takového možné.

Přebytek deskovek jsem vyřešil tak, že už kupuji jen příběhové hry, které po odehrání příběhu posílám hned dál. 

Jinak to musí být výjimečná hra (třeba i tématem), u které hrozí vyprodání bez dotisku nebo samostatně hratelného pokračování/remaku. Pro mě např. Studená válka.     

Obzvlášť euro her má každý tolik, že bych stejně jakoukoliv novou dostal na stůl tak jednou za rok.

Samozrejmě také ignoruji hry v jiných jazycích - to za nás přece dělají čeští vydavatelé :-)

Jak tu někdo psal, to správné slovo je PROCITNUTÍ. Ten největší boom je pryč, hromada z nás už má těch her nespočet a je těžké přijít s něčím novým a neokoukaným. Navíc se hodně z nás vyprofilovalo (mechaniky, herní skupina, téma, počet hráčů).
Já už se opravdu sakra rozhoduji, jestli si nějakou hru koupit, investovat čas do pravidel, dát si nějaké zkušební hry apod. Raději si sednu k něčemu, co znám, co mě baví a dá mi očekávaný zážitek. Spíš si tu svou oblíbenou za stejné peníze fest potuním a udělá mi to možná i větší radost.
Dříve jsem hrál víc do šířky, teď jen do hloubky a oproti dřívějšku jsem poměrně imunní vůči novinkám. A taková podoba koníčku mě naplňuje naprosto maximálně :)

-------------------------------------------------------
Jakmile nejde hrát za modré, není to dobrá hra :)