hry bez taktiky
co se mně týče vyhrávají to takzvané obohacené člobrda (talisman etc., ) především jde o to že jsem začínal spíš na rébusech a hrách a v okamžiku kdy přede mně někdo postaví kostku a prohlásí toto je jediná věc rozhodující o tvém osudu ať žije náhoda přemýšlím jestli utéct nebo ho praštit pravítkem, oproti tomu třeba kladický člobrdo který si nanic nehraje mi ani tolik nevadí, a dál hry typu česko, evropa a pod tedy qíz s hrací deskou kde obvykle nechápu proč je k tomu ta deska když kartičky by bezproblémů stačily.

panchy
Kostka není až tak náhodný prvek ve hře pokud se s ní háže často a nebo s tím hodem můžeš něco udělat pokud je těch hodů málo ... statistika by ti k tomu něco řekla ;)
větší náhoda jsou karty - události nebo přibírací balík, které jsou obvykle hodně různé z hlediska efektu a může se stát že hra bude mnohem jednodušší nebo mnohem těžší než "klasický průměr". Třeba Arkham, házení kostkama tam prakticky náhoda není, háže se tam tak často a s tolika kostkama, že prostě ten průměr nahážeš vždycky. Oproti tomu mýtos karty a encountery můžou rozhodnout hru...

Beholder MTG forever :)

Raziel
Co se týká Mythos karet v AH, tak naprosto souhlasím. Zašil jsem v AH klidné hry, ale také naprosté nechytačky, ve kterých nás Mythos karty v podstatě smetly jako nic.

Raziel
No s tou kostkou a náhodou je to třeba u mně tak, že záleží na jejím použití. Jestli náhoda v podobě kostky (či karty) rozhodne, zda jsem udělal dobře či špatně anebo jestli náhoda (v podobě kostky či karty) rozhodne nějakou situaci a ostatní hráči na ni pak mohou reagovat. To první se mi ve hrách až tolik nelibí, to druhé mi zase skoro vůbec nevadí :)

nehoda a kostka
co se tyce kostky tak vyhoda tech her ze jsou vcelku lightweigth a nemusis u nich tolik premyslet v tom vidim jejich silu. Samozrejmne rikat kdyz se ti to nelibi tak to nehraj je skoro provokace. Jeste je moznost mit karty kde budou zachyceny pravdepodobnostne hody a z tech karet tahat (treba k Duel of ages takovyto balik karet vydali jako variantu kostek). Nicmene skoro mi to prijde jako kacirstvi :D

parxel
jenze u AH cloveka bavi ikdyz dostava desne naprdel :)

panchy
panchy napsal: "v okamžiku kdy přede mně někdo postaví kostku a prohlásí toto je jediná věc rozhodující o tvém osudu..." což je myslím o kus jinde, než využití kostek v AH. Já jsem byl tahy zapřísáhlý antikostkař, než jsem dostal do ruky třeba Řím, nebo Heckmeck. Tam se dá s kostkami pracovat a ne jen tupě koukat, že se mám posunout o 4 políčka dál a výhradně jedním směrem.

Vrcholem jsou žížalky, kde je jen jedna figura. U člobrďa lze aspoň rozhodnout, která se má posunovat, i v tom už se dá alespoň mírně taktizovat.

husak
Ne! horší jsou Z pohádky do pohádky, kde je křižovatka po startu mou noční můrou, neb jsem si vždycky přál hodit jedničku a jít cestou vlevo a vono to nejde!! :))

to husak
Zrovna Řím mě dost zklamal, právě co se týče náhody. Ano, jsou tam zajímavě využity kostky na výběr akcí, a pak je to docela nepochopitelně zaříznutý tím, že si kostkami házíš na úspěch těch akcí (útoky), což tu hru docela kazí (jakkoliv mám ostatní Feldovy hry rád).

A co se týče Žížalek alias Žebříky a hadi, je to docela nepochopitelný remake prastaré indické duchovní hry (Líla, někde mám její samizdatové vydání ještě z doby před revolucí), kdy sledováním pohybu tvé figurky po herním plánu, přičemž každé pole mělo nějaký význam, stejně jako každý žebřík (ctnost) nebo had (špatná vlastnost), jsi měl poznávat sebe sama. Hru záměrně nemůžeš ovlivňovat vědomě, ale spíš podvědomím (co házíš na kostce). Že nějakého vykuka napadlo očesat to o duchovní rozměr a udělat z toho dětskou (aspoň doufám, že dětskou, protože dospělí, kteří se při tom baví, mě trochu děsí) hru je smutné.

Richmond
Z pohádky do pohádky musíš brát s nadhledem. To je dětská hra na kterou má člověk vzpomínky, když svět ještě viděl očima dítěte. Z pohledu dospěláka a kord zkušeného hráče to moc neobstojí.

Parxel
To je jasný, tohle jsou hry pro děti. Já se jí nahrál fakt hodně. Ale teď už si můžu dovolit bejt k týhle hře drsoň :)

Richmond
:)

Z pohádky do pohádky
Mě se teda tahle hra nelíbila ani jako dítěti ... člověk něco pracně buduje (posunuje figurku dopředu) a pak stačí jeden blbý hod kostkou a je zas na úplném začátku ... ten pitomej pocit si pamatuju dodneška

Průměrování
co se týče práce s kostkama, sem wargemmer (Warhammer) a chápu že použít kostku je pro určité věci nutnost ale hod kostokou posun se o tolik podívej se na políčko a spln na něm dané případně ještě doplněno o vatáhni kartu a s pln na ní dané je pro člověka kterej pokud potřebuje hodit 2+ na jedný šestistěnce několik kol po sobě házet jedničky dokaď mu nerupnou nervy, je pro mně mítrně stresující.

Jasně v okamžiku kdy házim deseti kostkama a holt mi na 4+ (50/50) padnou 4 nebo třisem schopnej to tolerovat snad se zadaří jindy.

husak kostky
Tak ono je těžké rozlišit kde je ta hranice, ale takových her kde by opravdu záleželo jenom na házení kostkou tolik není. Snad až na dostihy a sázky a podobé předpotopní hry. Což mě třeba zklamalo na Chaos of the Old World je velká závislost jednoho hráče na kostkách zatímco ostatní tu závislost nemají. Někdo taky považuje Dobu kamennou za hru kde jde jen o hod kostkou, přitom se tam háže hodně kostkama a spíš je to o tom že se jim nelíbí fakt že tam vůbec ty kostky jsou. Někdo je prostě naučený na to že slyší "v té hře hážeš koskou" tak hru zařadí do kategorie "to si můžeme hodit na začátku kdo vyhraje" i když to zdaleka není pravda...

asi žádnou takovou nemám
Z toho co jsem zatím nahrála, nemůžu o žádné hře říct, že je nejhorší. Hraní mě baví jako takové, a prostě podle příslušné skupiny hráčů vybírám hru. Tak jak se dobře pobavím u Pilířů země s nehráčema, tak se výborně pobavím u hraní těžších kousků s pravidelným hráčem.

souhlas
se Sappho

sappho kren
Tady se ale neřeší s kým hrajete.
Pokud by byl výběr hry na vás, s tím že ostatní nadšeně budou hrát cokoliv vyberete, tak určitě byste vybrali nějakou hru jako poslední (třeba protože vás až tak nezaujala) a můžete to schovávat za politickou odpověď jak chcete ;)

Raziel
Nesouhlasím. Tady se řeší nejhorší hra a já konstatuji že takovou nemám a že hru vybírám podle hráčů. Mezi nejhorší hrou a tím s kým ji hraji pro mě existuje přímá souvislost.

to Raziel
Naprostý souhlas se Sappho. Už jenom proto, že jsem se ještě nikdy nedostal do situace, že by lidi, se kterými chci hrát, byli ochotni hrát cokoli.

Například jsem hrál Battlestar Galacticu s lidma, se kterými byla tahle hra naprosto o ničem a byla to jedna z nejhorších her jakou jsem kdy hrál a teď na Zatroconu jsem hrál BSG s lidma co to hráli poprvé a hra se mi strašně moc líbila.

sappho kren
S tím by souhlasil každý, že s lidma, které daná hra tolik nebaví, to není ono a záleží na tom s kým se hraje. Přestante být politici, člověk tady položí otázku a vy odpovíte na něco jiného. :) Takže jste lidi bez vlastního názoru? Zase až tak stejné hry nejsou, aby vám to bylo uplně jedno a hráli byste cokoliv s uplně stejným nadšením...
ale co už...

raziel
No není nic politického. A můžu říct, ano v současné době hraji cokoliv s kýmkoliv. Samozřejmě, když hrajeme s Bárou tak vybírám složitější kousky. Když přemluvím nehráče, tak je mi fuk na co mi kývne. Prostě zatím jsem nenašla hru, která je na dně.

to Raziel
Tak jo když chceš, tak jsem si vzpoměl na tři hry, které u nás leží hluboko v krabici na půdě. Kdysi mne dcera v pomatení smyslů donutila koupit hru Život a pak já jsem kdysi v pomatení smyslů koupil hru Labyrint - honba za poklady. Přitom klasický Labyrint a Minilabyrint od Ravnsburgeu mám docela rád, tak jsem si o hře nic nezjistil a koupil tu Honbu z a poklady a je to o ničem.

To jsou, ale víceméně takové tuctovky z hračkářství, takže jsem se ani nenamáhal to tady u deskovek uvádět.

to Raziel
Hele, nechtěl jsem rozviřovat diskusi polemikou o tvé otázce, ale navážet se do lidí, kteří ti na ne moc dobrou otázku dají docela dobrou odpověď, že nemají vlastní názor, to už přeháníš...

Já třeba neodpovídám proto, že vybrat nejhorší hru je mnohem obtížnější a mnohem zbytečnější, než se zamýšlet nad nejlepšími hrami. V životě jsem hrál mnoho set různých her, velkou část z nich jen jednou. Nejhorší hry by se rekrutovaly nejspíš právě z nich, a to nejspíš z těch, co jsem hrál třeba před patnácti nebo dvaceti lety - ale proč bych se o to měl pokoušet probrat nějakou stovku nebo dvě zasunutých vzpomínek a vybírat z nich nejhorší? Navíc stejně nikdy není jisté, jestli hru třeba někdo špatně nevysvětlil nebo tak něco... A v neposlední řadě není jasné, co ještě považovat za hru - zda zahrnout i běžně prodávané dětské či dokonce hry, které např. vycházejí ve Sluníčku či jiných časopisech, nebo dokonce prototypy, které kdy někdo přinesl na vyzkoušení atd.

Možná ti to přijde jako zajímavý nápad, top 10 se dělá u kde čeho, tak proč nezkusit bottom 10. Jenže důvod, proč se nedělá osobní bottom 10 není v tom, že by to nikoho nenapadlo, ale protože je to zcela zbytečné. Když už, tak se vezme nějaký rankovací systém s dostatečným počtem uživatelů, a z něj se pak můžeš podívat na 10 nejhůře hodnocených položek. To ti dá mnohem hodnotnější informaci...

Hry, které mi nesedly
Z těch známějších
Britannia, osobně se mi zdál velký podíl náhody, pro první partie špatný přehled o cílech ostatních hráčů.

Metro, nevím asi mechanismus.