Doba Kamenná

hodnoceno 550x (Seznam vlastníků)

Doba Pilířů aneb Kamenná Země

Autor: PJ | 11.10.2009 | 35

Doba je zlá. Lidi se nemají rádi a kradou. Prosím, peněženku vám mohou vzít, kočár,… …důl :-) …. a co takový nápad? No, to si pište. Ještě, že se deskoherní průmysl neohání armádou právníků a žalob jako ten hudební či filmový a herní designeři si nepatentují nápady a mechanismy jako Microsoft. Také díky tomu skoro od každé hry můžete najít spoustu „klonů“, re-implementací, napodobenin, či prostě jen hodně podobných her, kterou jsou vlastně o tomtéž, ovšem jednou v bleděmodrém a jednou v puntíkatém.

To je případ i Doby Kamenné, která se inspirovala hrou Pilíře Země. A především se obě tyto hry inspirovaly zakladatelem žánru „worker-placement“ (někteří by řekli „bezbožným €urokrálem“) hrou Caylus a posléze se ještě samy ocitly v záplavě dalších velice podobných her jakou jsou např. Castle for all Seasons, Kuba, Kingsburg a vlastně i málem svatý rolník Agricola. 

Technicky se nacházíme v recenzi na Dobu Kamennou (DK), ale někteří (nechci jmenovat, ale byl to husak) si přáli srovnávací recenzi, a ta je poměrně příhodná – DK tedy tedy budu v každé kapitole srovnávat s Pilíři Země (PZ). Obě hry jsou u nás nejpřístupnější a v současné době (IV/09) ve stálé nabídce zavedených tuzemských vydavatelů.

Herní materiál, komponenty

DK přináší doslova záplavu všemožného herního materiálu, kterému dominují dřevěné „reseeply“, tj. „figurky surovin“. Dřevo tedy vypadá jako miniaturní trámky, zlato jako klasické lichoběžníkové cihličky, atd. V PZ jsou suroviny klasicky reprezentovány banálními MDK („malé dřevěné kostičky“).

Jídlo je v DK ztvárněno kartonovými „penízky“, které se vám záhy začnou po herním plánu darebně rozlézat - a pečlivě navršené komínky začnou padat. Co se rozhodně hodí a potěší, je pěkný kožený (100% leather) kalíšek na šejkování s kostkami. V PZ je kostka pouze jedno a shakování není zapotřebí :-)

Kartičky jsou docela pěkné, trochu zamrzí stále stejné „zelené“ či „písčité“ pozadí, ale jsou přehledné a pěkně se na ně dívá. Herní plán si můžete klidně prohlížet půl hodiny a stejně se vám díky tisíc a jednomu detailu neokouká; člověk má skoro pocit, že tam někde mezi neandrtálci bude člobrďa v kulichu a pruhovaném pulovru.

Karty a herní plán se mně osobně víc líbí v PZ, nicméně rozdíly jsou minimální, koneckonců obě hry má na svědomí stejný grafik Michael Menzel. DK má podivně nedesignovanou krabici (vnitřek), která nejde díky kalíšku pořádně zavřít (tuším, že se jedná o nešvar jen prvního vydání) a také nemá žádné „inserty“, tedy plastové prolisy, kam se ukládají komponenty. PZ mají krabici řešenou excelentně.

Co je na DK sympatické je jazyková nezávislost – vše je v symbolech a těch není moc. PZ oproti tomu má textů na kartičkách opravdu hodně, což sice zvyšuje atmosféru, ale narážíme pak na problémy s lokalizací.

Osobně se mi vzhledově o fous víc líbí PZ, ale v rámci objektivity bych řekl, že je to čistá plichta.

Téma, herní mechanika a jejich propojení

Název DK hovoří za vše - každý hráč se ujímá party prapředků a snaží se z ní vybudovat silný, soběstačný a civilizovaně pokročilý kmen. Vítězí hráč, který docílí největšího rozmachu v podobě postavených chýší, kmenových „specialistů“ a civilizačních objevů. Nic extra nového pod sluncem. K třecím plochám mezi tématem a mechanismem se ještě dostanu…

PZ příběhem o průběhu monumentální stavby vykrádají napůl Cayluse a napůl stejnojmenný historický román od Kena Folleta, což může být ale velké plus, pokud jste jej, na rozdíl ode mne, četli. Dle mého soudu utváří atmosféru lépe PZ, ale na druhou stranu je téma pravěkého kmene přístupnější a snadno uchopitelnější. Tedy opět plichta.

Dostáváme se k mechanismu. U obou her jde o umisťování dělníků na herní plán a obsazování/získávání akcí/surovin. Mechanismus u PZ je poměrně podrobně popsán v příslušné recenzi - náhoda tkví v náhodném umístění pracovních příkazů k těžbě a náhodném losování ze sáčku figurek, které se umísťují na akce.

V DK se používají kostky. Kolik panáků umístím na „těžební pole“, tolika kostkami si hodím. Abych surovinu vytěžil, musím dosáhnout určitého součtu. Čím je náročnější surovinu získat, tím je toto číslo vyšší. Na jídlo mi tedy stačí pouhé dva kostkové puntíky, na zlato celých šest. Je tedy zřejmé, že když pošlete na jídlo dva panáky, aspoň jedno domů donesou, když je pošlete na zlato, je šance teoreticky tak 1:1… ale spíš počítejte se smůlou, protože zlato vytěží vždy soupeř. A to je problém DK. Ty pitomé kostky.

Svoje šance si můžete zvyšovat výrobou nástrojů, které dovedou navýšit hozená čísla, bohužel je to ale zdlouhavé a ne příliš efektivní. Lepší se zdá být králičí množivá strategie, kdy se pokusíte smůlu v kostkách umlátit vlnou husákovských dětí :o) Problém je v tom, že pravděpodobně ne každé kolo budete mít šanci se rozmnožovat, neb „půlhodinová chýše“ je ve hře jen jedna a pokud nejste na řadě, nejspíš vám ji nemilosrdně zabere svými nadrženci soupeř.

Dalším problémem je jídlo, kterým musíte kupodivu své panáky krmit a čím víc jich máte, tím víc toho spořádají – a když budou hladovět: pá pá, vydělané bodíky. Zvláštní je, že místo jídla lze panáky uspokojit jakoukoliv surovinou, nejčastěji se používá za tímto účelem dřevo (asi jsou to vegetariáni). Tematicky to je jak pěst na oko, ale berme to třeba tak, že surovinu jakoby měníme se soupeřem za jídlo. Nejlepší je zvyšování úrovně zemědělství (čím lepší zemědělství, tím méně nutno obstarávat potravu lovem a sběrem), ale po téhle akci pasou také všichni a rozhodně se na vás nedostane každé kolo.

Dohromady se to celkem slušně balancuje a jsou docela zajímavá rozhodování, zda si přivést na svět dalšího človíčka či zasadit něco na políčku, abyste zase nemuseli na maliny a na mamuty. Radost ze správně učiněného strategického rozhodnutí vám vzápětí pokazí dvojka vašich nekňubů, která se vrátí ze sběru plodin, a oba společně s hýkavým smíchem svírají za nohu jeden hříbek – kterému cestou upadl klobouk – zatímco soupeřův Rambo se do vesnice vrací s namachřeným výrazem a dvěma desetimetrovými kládami, na každém rameni jednu. Příště už se polepšíte a také si hodíte pár šestek :-)

Suroviny se používají ke stavbě budov (chýší) a nákupu karet. Opět mi po stránce tematické uniká, proč se zde používá třeba zlato, ale budiž, asi se jedná o luxusní resort chýší se zlatem zdobenými plastovými okny, předzahrádkou a parkovacími místy. Platí jednoduchá úměra: podle toho, jak moc cenné suroviny při stavbě spotřebujete, tolik bodů vám bude uděleno.

Další kapitolou jsou karty – jednak karty specialistů, což jsou v podstatě bodové násobiče toho, čeho jste dosáhli: populace, výroby nástrojů, postavených chýší apod. Druhak se setkáme s kartami civilizačních objevů. Bodují se celkem zajímavě – exponenciálně. Za vaše unikátní civilizační objevy dostanete v bodech druhou mocninu jejich počtu (tj. za 4 karty 16 bodů, za 5 karet 25 bodů, atd).

Zde opět skřípe propojení tématu a mechaniky. Proč lze tyto karty kupovat za libovolné suroviny? Poměrně to hráče demotivuje těžbě dražších surovin, které má smysl používat pouze při stavbě luxusních chatrčí. Ostatně nejčastěji se používá k nákupu karet nejlacinější dřevo, takže vám v pokročilejší fázi začne spolehlivě chybět (prostě je ve hře málo dřevěných hranolků). Proč se karty nakupují u řeky? Mám to chápat tak, že je to výměna surovin s vyspělejším kmenem přijíždějícím po řece na lodičkách? A že posílají i chlapy, co umí pěstovat, kovat, stavět či šamanovat? 

Za mechanismus a jeho propojení s tématem dávám bod jednoznačně a bez váhání PZ. Pokud budete hrát PZ ve dvou, moc náhody tam není (prostě 1:1), nehledě na to, že její vliv lze dál eliminovat použitím rozšíření. V DK vás prostě budou srážet kostky, ať hrajete v kolika lidech chcete. Všechny akce mi v PZ připadají poměrně logické a související s tím, co se ve hře zrovna děje. Je logické, že máte platit daně králi, že když je nouze, tak vám odvelí makáče jinam, že se sochařem naděláte víc bodů než s vápeníkem. U DK moc nechápu, proč stavím chýše ze zlata, proč za dvě dřeva a jednu cihlu objevím léčitelství, proč pět chlapů přinese z výpravy tři borůvky a proč jim místo toho stačí zakousnout cihlu chutně proloženou oboustranně štípaným kamenem.

Příprava a průběh hry

DK připravíte poměrně rychle. Příprava je navíc velice pěkně a přehledně popsaná v návodu. V PZ musíte naproti tomu dělat s kartami pěkné rošády, rozřazovat je podle kol, vyřazovat přebytečné a podobné zdržovačky. Bod pro DK.

V DK se každé kolo posouvá začínající hráč, a jinak se všichni střídají v umísťování panáků na těžební či akční pole. Poté se skupinky umístěných pralidí počínajíc začínajícím hráčem postupně v libovolném pořadí vyhodnotí. Při těžbě si ovšem pěkně zašpásujete s kostkami.

V PZ je možná akce, kterou si vynutíte roli začínajícího hráče, s čímž se dá také taktizovat. Poté si z otevřené nabídky vybíráte příkazy (tj. umístění dělníků na těžební pole) a pak následuje ono proklínané tahání figurek z pytlíku, a jejich umísťování za peníze na akce. 

Rychlejší a pro herní herní nováčky srozumitelnější je určitě průběh tahu v DK. Mechanismus v PZ mně sice připadá zajímavější, ale herně mi více vyhovuje DK. Ovšem až na ty kostky… 

Rozšiřitelnost a znovuhratelnost

Oficiální rozšíření k DK v podstatě neexistuje a jediné, s čím se budete muset spokojit, je minirozšíření z německého časopisu Spielbox, speciálu „Hans im Glück – der Almanach“, jehož cena není právě lidová – 7,50€, což je za 6 kartiček speciálních chýší poměrně krvavá cena. Na druhou stranu uznávám, že tyto nové chýše dovedou hru docela oživit a hraje se s nimi opravdu pěkně (pominu, že funkce některých z nich je očividně vzatá přes kopírák právě z karet PZ).

Ani s rozšířením k PZ to není nikterak snadné. Kromě podobného „časopisového“ minirozšíření (čítajícího nových 6 karet povolání) je k mání i rozšíření oficiální: nabízí sice spoustu zajímavých karet, krásný přídavný herní plán, který opravdu ten původní rozšiřuje (proč se tenhle skvělý nápad neobjevuje ve více hrách?), možnost hry ve vyšším počtu hráčů a s ním spojenou variantu pro zmenšení náhody při losování figurek ze sáčku. Problém? Je to německy (anglicky, či jinak cizozemsky). Český vydavatel se prostě nedohodl na výrobě a licenční výroba „svépomocí“ by vycházela tak draho, že by si rozšíření nikdo nekoupil. Jinými slovy: buďto si opatříte polepky (které nesnáším) nebo si sežeňte vše v cizí řeči (pak si ale s každým nezahrajete) nebo jděte k šípku.

Já šel k šípku a proto, byť nerad, dávám bod DK. Jazyková nezávislost dělá zkrátka svoje. 

Znovuhratelnost se mi jeví lepší u DK. PZ jsou silně inspirované knižní předlohou, a když už si počtvrté na kartičce události pročítáte, jaký byl William Hamleigh urputný zlosyn, nebere už vás to tak jako poprvé. DK v podstatě žádný příběh nemá, nestavíte dokola pořád jednu konkrétní stavbu a přijde mi proto fous méně stereotypní. Bodík pro DK.

Shrnutí a závěr

Je sice s podivem, že i když většinu bodů v této srovnávací recenzi získala DK, teď stejně prohlásím, že mám raději PZ. Nezlobte se. Více se mi líbí herní mechanismus, atmosféra, hraju ve dvou a mám tedy ve hře i méně náhody. A pokud mám PZ raději, hraju je tedy častěji? Ó, nikoliv. DK je prostě přístupnější, populárnější a pro nováčky je - na rozdíl od PZ a této recenze - stravitelná. Můžete mít dle vašeho mínění naprosto úžasnou hru, a pokud ji nebudete mít s kým hrát, můžete si ji tak maximálně vystavit na poličce.

Máte-li rádi budovatelské hry nekonfliktní hry s jednoduchými pravidly, určitým vlivem náhody a hezkou grafikou, nejspíš nebudete zklamaní ani jednou hrou. Zkuste obě. Asi se vám bude víc líbit DK. Komu ne, počkám na něj na rohu s krabicí PZ :-)