MIND MGMT: „Hra“ o psychické špionáži

hodnoceno 19x (Seznam vlastníků)

Tvé myšlenky nejsou na Zanzibaru v bezpečí!

Autor: Infidus | 6.3.2024 | 3

Mind MGMT je prvním počinem vydavatelství Off the Page Games a jedná se o hru jednoho proti všem na motivy komiksu se stejným názvem. Ve hře se proti sobě utkávají náborář z organizace Mind MGMT, který se za pomoci ostatních členů skupiny, tzv. Nesmrtelných, snaží narekrutovat co nejvíce přívrženců, a zběhlí agenti, kteří se mu v tom snaží zabránit a najít ho dříve, než jich stihne kontaktovat dostatek. Tedy vzhůru na Zanzibar!

Vzhled

Vizuál se věrně drží své předlohy a grafika se nese ve stejném tónu jako komiks. K naplnění tohoto cíle byl na tvorbu designu narekrutován přímo autor komiksu Matt Kindt. Nutno říci, že grafika je hodně specifická, a věřím, že si najde své nadšence i odpůrce. Hráči s komiksem obeznámení jistě zajásají, ale u ostatních to bude už čistě na jejich vkusu. Mně osobně vzhled hry nijak neuchvátil, ale rozhodně není nijak rušivý a k tématu zapadá dobře. Krabice jako taková je ovšem zpracovaná krásně a při naklonění dává na světle nový pohled na titulní obrázek.

Styl obrázků je jednotný od hrací desku, přes karty až po figurky na mapě, nic tu tedy nevybočuje ze zajetého standardu. 

Měl jsem možnost vyzkoušet verzi deluxe i klasickou retailovou. Co se týče porovnání komponentů, žádná extra velká přidaná hodnota u deluxe verze není. V deluxe verzi je většina komponentů dřevěných, ať už figurky agentů, Nesmrtelných, překážek či stop, kdežto v retailové verzi jsou figurky jako standees a překážky a stopy z kartonu. „Mozky“ však zůstávají stejné (tedy kartonové), aby byla zachována funkčnost. Už v základu jsou všechny součásti hry zpracované kvalitně a přehledně, takže se určitě nejedná o must-have.

Popis hry

Hra probíhá na mapě znázorňující Zanzibar, tvořené mřížkou o rozměru 7×6 čtverců. Na každém čtverci mapy jsou vyobrazeny dvě zajímavosti (např. billboard, kniha nebo autobus), které jsou hlavní podstatou celé hry.

Na začátku hry si náborář vylosuje 3 karty s jednotlivými zajímavostmi a ty mu určí, na jakých lokacích může nabírat své nové přívržence. Dále se vedle mapy vyloží dvě karty zajímavostí, na kterých mohou nabírat rekruty Nesmrtelní. Náborář před začátkem hry udělá pět pohybů a položí na desku mapy počet rekrutů, které kontaktoval během prvních pěti hodin daného dne.

V průběhu celé hry se pak na tazích střídají náborář a agenti, kteří mohou během svého tahu aktivovat dvě figurky. Každý tah ve hře symbolizuje jednu hodinu dne. Začíná se v 1 hodinu po půlnoci a hra trvá nejdéle do 16. hodiny.

Tah náboráře:

Každou svou akcí ve hře náborář udělá jeden pohyb, který zapíše fixou na svou tajnou desku, která vypadá stejně jako hrací plán. Každý pohyb značí číslem hodiny, kdy se v lokalitě nacházel, případně využije jednou za hru (respektive dvakrát, pokud ji získá na plánu) akci iluze, při níž může přeskočit jedno políčko a v závislosti na typu naboráře se posune určitým směrem ob jeden čtverec. Na stejné pole nelze vkročit dvakrát, takže si náborář musí dávat pozor, aby se nechytil do vlastní pasti.

Jako druhou akci poté vykoná pohyb Nesmrtelnými. Ti jsou na mapě celkem 4 a v případě, že se dva z nich nachází na místě se zajímavostí, která je uvedena na vyložené kartě vedle mapy, naberou do své party leváků nového kámoše a umístí ho vedle hracího plánu na ikonku dané zajímavosti. Karta se poté odhodí a vyloží se nová. Toto na jednu stranu samozřejmě pomáhá náboráři, ale zároveň se tím tajní agenti dozvídají, které lokality nejsou za plentou, a kam tedy zločinec nejspíš nemá namířeno. Padouch se poté může rozhodnout udělat ještě jeden pohyb s jiným Nesmrtelným, ale v takovém případě musí na hrací plochu umístit žeton stopy na jednu zajímavost, kde se během partie vyskytoval.

Každé dvě hodiny, tedy dva tahy, umístí naborář na desku hráče k dané hodině počet rekrutů, které za dané kolo narekrutoval.

Tah agentů:

Poté se dostávají na řadu agenti, kteří mají za úkol dostihnout a odhalit zloducha dříve, než narekrutuje 12 nových rekrutů (v základní hře) nebo hodiny neodbijí 16. hodinu. Každý ze 4 agentů má svou vlastní schopnost, někteří pasivní, jiní jako hlavní akci a nebo jako akci volnou.

Během jedné hodiny se aktivují dva agenti a mají na výběr z více možností než protivník. V libovolném pořadí mohou učinit následující akce:

• Přesunout se o dvě pole.
• Použít volnou akci.
• Použít a odhodit kartu spojence.
• Provést jednu z následujících akcí:
  • Zeptat se na zajímavost na místě, kde právě stojí. Pokud se náborář během hry nacházel na alespoň jedné z lokací s danou zajímavostí, musí na jednu z nich položit žeton stopy.
  • Zjistit, v jakou hodinu se náborář objevil v lokaci, pokud se na ní nachází jak agent, tak žeton stopy. V takovém případě musí náborář napsat fixkou čas, kdy na lokalitě byl, na žeton mozku („vzpomínky“) a umístit jej do lokace.
  • Zastrašení Nesmrtelného – pokud stojí agent na poli s jedním z těchto poskoků naboráře, může vybrat jednu zajímavost. Pokud ji má náborář za plentou, musí ji odhodit a již na ní nesmí oslovovat případné nové rekruty.
  • Zajmutí – pokud si agent myslí, že se nachází na stejném poli jako naborář, může se jej pokusit chytit. Pokud se trefil, hru okamžitě vítězí zběhové.

Odpadlí agenti mohou mít na začátku hry k dispozici také některého ze spojenců, který jim poskytuje unikátní jednorázovou schopnost.

Unikáty této hry

Zajímavostí a specifikem této hry je fakt, že si hráči mohou po krabici, pravidlech a dalších herních komponentech hledat různá hesla, která zadávají na internetových stránkách, čímž odemykají nové karty, které si mohou vytisknout a přidat je do hry. Jedná se o velmi originální způsob, který ale v mých očích může působit jako dvojsečná zbraň. Pro někoho, kdo chce hrou žít, prozkoumávat ji do detailů, je to určitě skvělý nápad a hráče vtáhne ještě více. Umím si představit, že fanoušci komiksu, či lidé, kteří mají různé hádanky, puzzly a easter eggy rádi, budou tímto přídavkem nadšení a objevování nových postav, pomocníků a dalších komponent pro ně bude velmi vzrušující. Na druhou stranu, pokud si někdo chce koupit hru, užít si ji naplno a nestarat se o hromadu věcí okolo, to může mít opačný efekt a hráče to může otrávit, jelikož právě tato mravenčí práce přináší do hry nové komponenty, o které se bez řešení těchto hádanek ochudíte.

Co se mi ovšem líbilo, byl systém balíčků SHIFT. Každá herní strana má v krabici 7 SHIFT balíčků, které obsahují různé herní výhody a otevírají se poté, co tato strana prohraje. Nebudu zde spoilovat, co se v jednotlivých balíčcích nachází, ale pokud např. v první hře náborář roznese agenty na kopytech, agenti mají možnost před příští hrou otevřít balíček, který jim přinese výhodu, a budou ji tak mít snadnější. Tento „catch-up“ mechanismus by se určitě hodil i do jiných her podobného ražení.

Výhody v jednotlivých balíčcích nejsou nikterak zásadní a nepřeklopí hru výrazně na jednu či druhou stranu, ale každý balíček přinese mírnou pomoc, která se může nasčítat. Ve výsledku to pak druhá strana může mít pekelně těžké.

Dojmy ze hry

Napětí, když Vám jsou agenti na stopě a ví, kudy se pohybujete, jdou vám po krku a unikáte o vlásek je super, ale u nás takové okamžiky nenastávaly bohužel moc často. Hru jsem vyzkoušel s poměrně velkým počtem různých lidí a ve všech počtech, hrál jsem na obou stranách, abych si dokázal vytvořit obrázek o funkčnosti.

Z naší zkušenosti má náborář velkou výhodu a bez balíčků je pro něj výhra velmi snadná. Téměř v 80 % případů zvítězil právě on. A právě za něj je hra díky minimu akcí méně zajímavá než za agenty. Jak jsem zmiňoval výše, hra má být podle mě o tom, že se agentovi podaří zjistit, kde se náborář nachází, ale nemůže k k němu dojít a náborář pak přemýšlí, kudy se vydat, aby ho setřásl. Hra má vyvolávat tlak, který bych zde očekával, ale pokud dokáže rekrutér dělat neočekávané pohyby, může lehce agenty zmást a pomocí iluze může poměrně snadno svést soupeře ze stopy a získat čas na splnění svého úkolu. Navíc Nesmrtelní vám prakticky každou hodinu přinesou jednoho nového rekruta, takže dostat se ke kýženým 12 je opravdu snadné a rychlé.

Tento „problém“ mají řešit právě balíčky SHIFT, a obtížnost si tak každý může nadefinovat sám. Je mi jasné, že v jiné skupině to budou právě třeba agenti, kteří budou úspěšnější než protivník a v tom tkví kouzlo her se skrytým pohybem. V manipulaci s myslí ostatních. Donutit je myslet si, že jste jinde nebo alespoň jinam směřujete; a pokud budete moc čitelní, za náboráře se vám dařit nebude.

Za agenty je hra díky množství akcí zajímavější a i kvůli tomu, že je hra těžší, mi přišla zábavnější. Dobrou kombinací úkonů lze udělat za jeden tah velký pokrok. Líbí se mi také možnost psát si neověřené poznámky na „mozky“ a pokládat je na mapu. Díky tomu se lépe na plánu orientujete a víte, kde náborář v určitou dobu byl či nebyl. Paradoxně může někdy ve hře pomoci více zapisování poznámek o místech, kterými rekrutér zatím neprošel, než poznámek o tom, kde již byl.

Hru bych rozhodně doporučoval hrát ve dvou, maximálně ve třech hráčích. Ve dvou hráčích je veškerý „lov“ pouze na jednom člověku, nemusí se tak s nikým dohadovat, co chce dělat, a hra plyne svižněji. Ve třech naopak může další hráč přinést nové nápady, kde by se mohl protihráč ukrývat.

Velké plus hry je doba na partii. Průměr (bez přípravy hry a úklidu) v našich hrách činil 37 minut na hru.

Díky podobným mechanismům se tu nabízí porovnání hry s Bestií, jinou hrou se skrytým pohybem, která vyšla také nedávno. Oproti Bestii zde nedochází k pocitům zmaru, kdy víte, kde je protivník, stojíte na stejné lokaci, ale nemůžete nic udělat. Na druhou stranu je ale díky draftu karet a různým akcím Bestie z mého pohledu zajímavější a hlavně (subjektivně) mnohem krásnější. Domluva mezi lovci je také důležitější, protože hrají rovnou po sobě a mohou nakombit své akce. U Mind MGMT vždy mezi tahy agentů hraje náborář, který může do domluvy mezi agenty hodit vidle.

Mind MGMT je hra, která ve mě nezanechala téměř žádné emoce. Rozhodně se nejdná o špatnou hru a i díky krátké herní době se k ní ještě někdy určitě dostanu, ale není to hra, kterou bych sám někde ke hraní navrhoval. Právě díky tomu, že v naší skupině je oblíbenou hrou Bestie, jsem si říkal, že lépe hodnocená hra se skrytým pohybem nás zaujme taky, bohužel se tak úplně nestalo.