High Frontier 4

hodnoceno 59x (Seznam vlastníků)

Ztráty na životech při dobývání Titanu

Autor: Wopat | 1 hodina 40 minut | 29.1.2021 | 34

Hra: High Frontier 4

Hráči: Wopat

Nový americký prezident se chtěl zapsat do historie jako iniciátor největšího kosmického projektu v historii. Vyhlásil proto závod o Saturn a zadal NASA, aby na Saturnův měsíc Titan dopravila člověka a bezpečně jej dopravila zpátky na Zemi, a to nejpozději do 50 let.

Výběr scénáře a drobná úprava pravidel

- Po dvou krátkých zkušebních solitérních hrách varianty "Generální ředitel" jsem si chtěl zahrát něco s pořádným příběhem, v čem se nebudu hnát za vítěznými body, ale za velkými skutky. Vybral jsem tedy scénář "Závod o Saturn". Ten je sice pro 2 a více hráčů, ale s drobnou úpravou pravidel je výborným scénářem i pro sólo hru.

- Vítězem Závodu o Saturn je hráč, který jako první přistane s posádkou na Titanu a vrátí se s ní na LEO. Já jsem si stanovil stejný cíl ovšem mým soupeřem byl pouze čas - stihnout to za života posádky, tedy ve standardní herní době 4 slunečních cyklů (48 let). Operaci Dražba patentů jsem vyřešil vypůjčením mechaniky pro solitérní hru z varianty "Altruismus".

- Hráno bez modulů, pouze základní hra.

Výběr posádky a promyšlení strategie

- Náhodně jsem si z karet posádky vylosoval bílou barvu, což znamená NASA nebo ISRO (Indická kosmická agentura). Pro mou misi se více hodila výhoda frakce NASA, takže volba byla jasná.

- Takto velký úkol, jako je pilotovaná mise na Titan je nutné předem dobře promyslet a není dobré se ihned vrhnout do hraní. Stanovil jsem si proto na mapě tři alternativní trasy a podél každé z nich několik lokací, které měly sloužit jako předsunuté základny pro podporu pilotované mise.

1. sluneční cyklus (rok 1-12)

VÝVOJ TECHNOLOGIÍ

Vzhledem ke krutému mechanismu nákupu karet (každá karta stojí 1 Aqua, je zakoupena bez podpor a v každém dalším cyklu je o 1 Aqua dražší) bylo prvních 12 let zasvěceno nákupu všech potřebných patentů, dokud jejich cena byla co nejnižší. Ani jedna operace nesměla přijít nazmar kvůli něčemu jinému, např. vynesení zakoupených technologií na oběžnou dráhu. Vzhledem k nedostatku financí musely být dvě operace využity na prodej patentůna trhu, ale jinak byl celý sluneční cyklus velmi úspěšný. NASA získala obstojný pohon, robonauta i jím vyžadující reaktor. Všechny tři technologie byly spektrálního typu S, což slibovalo velké věci při jejich budoucí výrobě mimo Zemi v jedné jediné továrně. Kromě toho si NASA pořídila i lehký radiátor, který byl požadován rafinerií a jednu sluneční plachetnici, která měla za cíl ušetřit finance v první fázi projektu.

2. sluneční cyklus (rok 13-24)

BUDOVÁNÍ PŘEDSUNUTÉ ZÁKLADNY

Ihned na počátku 13. roku bylo nutné využít vhodného postavení planet pro rychlou cestu do Hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Jelikož bylo Slunce stále v modrém období, kdy je možné provést průlet s gravitační asistencí u Venuše, na oběžnou dráhu Země byly okamžitě vyneseny všechny karty nutné pro průzkum a industrializaci a spolu s nimi i lehká sluneční plachetnice. Plachetnice spolu s robonautem vytvořili velmi lehkou kosmickou loď, která se okamžitě vydala k Venuši, a díky průletu u ní se ve stejném roce dostala až k rodině planetek Karin. Na jejich oběžné dráze byla vytvořena základna, v níž zůstal pouze robonaut a sluneční plachetnice byla pro svou nepotřebnost vyřazena. V dalším roce se tento postup opakoval. Na oběžnou dráhu Země byla vynesena nová sluneční plachetnice, k níž byl připojen reaktor a radiátor a celá nová kosmická loď absolvovala stejnou cestu kolem Venuše až k nové základně na oběžné dráze planetky Karin. Další rok se scénář opakoval, ovšem s tím rozdílem, že už nebylo možné využít Venuše k urychlení cesty. Let do cílové destinace tudíž trval dva roky. Na konci však bylo na kosmické základně vše, co je potřebné k průzkumu i výstavbě továrny.

V ten okamžik se ale vyskytl první zádrhel - v sestavě základny se vyskytla porucha a nebyl zde člověk, který by ji našel a opravil. Jelikož se v dalších tazích měl odehrát rozsáhlý průzkum, který by poruchu téměř jistě spustil, nebylo vhodné nic riskovat. Znovu tedy došlo k vyřazení použité plachetnice. Ta tak mohla být v dalším roce znovu vyrobena a vynesena na oběžnou dráhu, kde se k ní připojila posádka. Bylo na čase posunout hranice pronikání lidstva do kosmu. Posádka se s plachetnicí dopravila na základnu u planetky Karin, odstranila poruchu a pomáhla při průzkumu a hledání cenných surovin. Ty byly nalezeny na planetce Karin C. Celá orbitální základna se tedy přetransformovala v kosmickou loď a pomocí pohonu posádky na slibné lokaci přistála. Zde byla následně vybudována továrna a začala příprava na další let do hlubokého vesmíru.

3. sluneční cyklus (rok 25-36)

VÝROBA POKROČILÝCH TECHNOLOGIÍ A DLOUHOLETÁ CESTA

Následující dva roky byl v nové továrně vyráběn pokročilý pohon a také robonaut, který měl posádku při cestě na Titan doprovodit. Po dvou letech byla na Karin C vytvořena nová kosmická loď a ta se i posádkou vydala na cestu k Saturnu. Nejprve však bylo nutné proletět u Jupiteru - jeho gravitační asistence loď urychlila natolik, že jí ušetřila několik let putování kosmickou prázdnotou. Již po pěti letech proto astronauti NASA dorazili k okrase Sluneční soustavy a spatřili majestátní Saturnovy prstence na vlastní oči. Loď se usadila na nízké oběžné dráze největšího Saturnova měsíce - Titanu - a astronauti se dali se do práce. Bylo potřeba překonfigurovat loď, vyměnit její pohon a připravit ji na přistání. To trvalo celý další rok. Pak už jen zbývalo udělat poslední krok. Po 30 letech od spuštění celého projektu konečně vstoupila noha člověka na zmrzlý kamenitý povrch Titanu - jediného měsíce Sluneční soustavy s hustou atmosférou. Astronauti NASA úspěšně přistáli na břehu metanového jezera Ontario Locus Následovaly velké oslavy.

Při plánování zpáteční cesty se ale všem hrůzou zježily chlupy. Inženýři na Zemi museli před lety někde udělat chybu. Posádka měla na Titanu podle plánu vybudovat továrnu. Měla k tomu veškeré potřebné technologie. Následně měla pomocí továrny dotankovat palivo do své lodi a odletět zpátky na Zemi. Problém však byl, že robonaut, jež byl vyroben na předsunuté základně na Karin, potřeboval na rozdíl od svého o generaci mladšího a méně vyspělého předchůdce více chladit. A dostupný radiátor nebyl toto chlazení schopen zabezpečit. Začalo se tedy s hledáním plánu B. První možností bylo nestavět továrnu a doplnit palivo z místních zdrojů. Bez infrastruktury továrny by to sice trvalo šest let, než by posádka měla dostatek paliva, ale dalo se to zvládnout. Problém byl, že k takové výrobě paliva je zapotřebí funkční robonaut. A ten nebyl k dostání, jelikož mu scházelo chlazení. Posádka sama si palivo vyrobit nemohla, neměla technologii na těžbu nedostatečně hydratovaných hornin. Nepomohl by ani přesun posádky ke vzdálenému moři Kraken Mare, kde byly horniny pro těžbu hydratované více. Jediným možným řešením tak bylo vypravit záchrannou misi, která by na Titan dopravila výkonější radiátor.

Bylo zvažováno mnoho různých možností a kombinací. Nakonec byla jako nejvhodnější vybrána varianta vývoje nové technologie. Bylo nutné získat patent na radiátor spektrálního typu S, který by bylo možné vyrobit v továrně na Karin. Spolu s ním by se tam dal vyrobit i pohon a jím vyžadovaný reaktor. Ty by pak radiátor dopravily na Titan v krátké době. Bylo zde ovšem riziko - nikdo nevěděl, jak dlouho potrvá vývoj nového radiátoru. Varianta, že by bylo vše vyrobeno na Zemi však nepřipadala v úvahu. Jednak hrozilo, že by to trvalo ještě déle, ale hlavně už v rozpočtu NASA na nic takového nezbývaly finance. Následovaly tedy dlouhé roky drahého nákupování a prodávání patentů, dokud se nepodařilo najít ten pravý radiátor odpovídajícího spektrálního typu.

4. sluneční cyklus (rok 37-48)

NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ

Vývoj nového radiátoru trval dlouhých 8 let. Nakonec však byla vyvinuta odpovídající technologie a další tři roky se na Karin vyráběl pohon, reaktor a nově vyvinutý radiátor, z nichž byla sestavena záchranná kosmická loď. Ta dotankovala palivo ze své továrny a díky své nízké hmotnosti a velkému množství paliva jí trval let na Titan pouhé dva roky. Na Titanu loď nemohla využít motorického přistání - na to byl její pohon příliš slabý. Pokusila se tedy přistát na padáku. V tom ovšem zasáhla rána osudu - přistání se nepodařilo a záchranná loď se před očima astronautů rozstříštila o povrch. Bylo nutné začít znovu - další tři roky výroby celé kosmické lodi na Karin a další dva roky letu. Co čert nechtěl, došlo k chybě při navigaci a loď byla zničena při průletu skrze Saturnovy prstence. Stárnoucí posádka však stále neztrácela naději. V továrně na Karin byla okamžitě zahájena výroba třetího expempláře záchranné kosmické lodi. Po další dvouleté cestě k Saturnu vstoupila do atmosféry Titanu, začala o ni aerodynamicky brzdit... selhal ji padák a na povrchu Titanu vznikl nový kráter. Posádka na Titanu přežívala už dlouhých 15 let. Všichni nezadržitelně stárli a Saturnův měsíc se měl brzy stát místem jejich posledního odpočinku. Astronauti jsou ale lidé silní na duchu a nikdy se nevzdávají. Byli odhodláni vydržet ještě dalších pět let na přílet čtvrté záchranné lodi. Scénář se tedy znovu opakoval - v továrně na Karin byl vyroben pohon, v dalším roce reaktor a pak... Americký kongres už přešla chuť. Z nejkoplexnější mise, jež se měla stát nejdobrodružnější výpravou lidstva v historii, se stala černá díra na peníze. Politici řekli "Dost!" a nařídili škrty v rozpočtu. Jelikož NASA neměla finance na udržení své vlastní existence, byla nucena prodat svůj poslední patent - klíčový radiátor. Kvůli tomu jej nebylo možné vyrobit na Karin. Poslední kapka naděje se vypařila.

Bylo možné pokoušet se ještě záchranný plán vzkřísit. NASA mohla technologie vyráběnné na Karin dopravovat na Zemi a prodávat je. Jenže za těch padesát let ceny technologií na trhu vzrostly natolik, že než by NASA dokázala zakoupit potřebný radiátor, potřebovala by tolik financí, tolik výrobků z továrny a tolik let strávených nejen výrobou, ale i jejich dopravou na Zemi, že by se dalších záchranná kosmická loď vypravila k Titanu až za několik desítek let. Tolik času však první lidé obývající Saturnův měsíc neměli. Dobyli sice Titan, ale položili za to svůj život.

---

hrací doba: 1:40

výsledek: prohra (s perfektním pocitem ze hry a silného příběhu :)

Odehráno v: Prostějov (Okres: Prostějov)