Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: mh | 11.12.2023 | 13
Po stopách expedice je v pořadí druhé, samostatně nehratelné rozšíření hry Ztracený ostrov Arnak. Je stejně jako základní hra určeno pro 1 až 4 hráče ve věku od 12 let, jeho autory jsou opět Mín a Elwen a na český trh ho přináší firma MindOK.
Nechcete-li číst celou recenzi, můžete přeskočit rovnou na některou konkrétní část:
O rozšíření: Smysl rozšíření | Rozšíření standardní hry | Nové desky bádání | Noví velitelé (mechanička, žurnalista, prospektor a cestovatelka)
Kampaň: Příběhová kampaň | Počet hráčů | Příprava | Obecné principy | Jak se hraje
Rozbor: Znovuhratelnost | Pravidla a chyby
Závěr: Dojmy | Závěrečné zhodnocení
Rozšíření dostanete v krabici, která je poloviční oproti základní hře, ale když ji otevřete, zjistíte, že je poměrně dobře zaplněna herním materiálem. Podobně jako základní hra nebo první rozšíření Velitelé expedic, není ani toto nijak přeprodukované. Já v tom však nevidím žádný problém, i díky tomu bylo možné udržet cenu na opravdu příjemných doporučených 699 Kč. Je to stejná cena jako u prvního rozšíření a myslím, že v porovnání s dnešními cenami je to skoro zadarmo.
Místo dnes populárních plastových figurek, které zvedají cenu a dobře vypadají, ale občas je to jejich jediná funkce, najdete v krabici praktické dřevěné meeply archeologů. Dále v ní jsou kartonové desky hráčů (plus materiál k jejich sestavení), překryvné desky bádání a odměn, destičky nových lokalit, strážců, pomocníků, sošek, novin a mlhy/přílivu, karty nového vybavení a setkání (novinka tohoto rozšíření) a žetony rolí, článků, vodopádů a holubů. Veškerý ostatní materiál včetně herní desky je nutné vzít ze základní hry.
Kvalita provedení je standardní a nijak nevybočuje ani na jednu stranu. Drobnou připomínku bych měl pouze k označení materiálu z tohoto rozšíření — symbol letadla se mi v některých případech (především na destičkách pomocníků a jiných žetonech) zdá málo výrazný a tím pádem hůře rozpoznatelný (přijde mi, že označení rozšíření Velitelé expedic je na tom lépe).
Základní Arnak je symetrickou kompetitivní eurohrou, ve které mají všichni hráči stejnou startovní pozici. Velitelé expedic oproti tomu přinášejí asymetrii — každý ze šesti velitelů má jiný počáteční balíček karet a hlavně jiné schopnosti. To je naprosto klíčový prvek, protože zásadně mění způsob hraní. Navíc velitelů je hned šest, takže je dostatek prostoru k různému zkoušení.
Rozšíření Po stopách expedice jde podobným směrem. Díky němu tak můžete:
Všechny výše zmíněné prvky si můžete libovolně nakombinovat, a každá hra tak může být trochu jiná, což určitě přispěje k větší znovuhratelnosti.
Avšak kruciálním prvkem tohoto rozšíření je příběhová kampaň. Ano, čtete správně. Autoři do původně klasické eurohry přidali příběh. V jeho rámci se vydáte po stopách ztracené expedice profesora Kutila a budete se v šesti kapitolách snažit zjistit, co se jí přihodilo. Je jasné, že tady už kompetitivnost končí a přichází na řadu kooperace.
Rozšíření standardní hry je triviální. Nový materiál jednoduše zamícháte k původnímu a můžete hned začít hrát, žádná dodatečná pravidla nejsou potřeba. Pokud aktivujete některou z nových lokalit, můžete si líznout jednu kartu z odpovídajícího balíčku setkání — na každé jsou dva efekty a hráč si musí vybrat: buď získá něco okamžitě, nebo něco jiného s možností odložení na později (je-li u něj uveden symbol blesku, lze i tento efekt vyhodnotit okamžitě).
Balíčků setkání je celkem šest a jsou určeny hlavně pro hraní kampaně. Karty z prvních pěti balíčků jsou ale dostupné v průběhu běžné hry právě přes nové lokality. Sice prý podle autorů mohou „lehce vyzradit příběh kampaně“, ale tady bych se ničeho nebál, nejedná se opravdu o nic klíčového. Na druhou stranu, kdo se nechce nechat ochudit o žádný z aspektů odkrývání kampaňového příběhu, nemusí tyto destičky lokalit do své standardní hry zařadit a může hrát klidně bez nich.
S překryvnou deskou bádání jste se mohli setkat již v rozšíření Velitelé expedic. Tam se jednalo o chrámy Opičího a Ještěřího boha, zde najdete desku s chrámy Vodopádu a Bílého stromu. Její použití je stejné jako v předchozím rozšíření — zvolíte si základní stranu hracího plánu a jeho stupnici bádání překryjete zvolenou stranou desky z rozšíření. Dostanete tak až čtyři možné kombinace, které můžete používat dle libosti.
Co se týká nových desek bádání, tady už se autoři trochu odvázali, protože zde najdeme prvky, které jsou oproti základní hře (ale i oproti prvnímu rozšíření) dost specifické — např. zkratka, kdy žeton lupy může přeskočit jeden řádek (má-li hráč na zaplacení nákladů), skrytá lokalita (vylosovaná lokalita úrovně I na desce bádání), kterou může hráč na lokaci aktivovat a využít jejích symbolů k zisku odměny, obřadní síně s možností obětovat nepoužitou sošku, provést rituál, a získat tak odměnu, případně žetony vodopádů, které po každém přechodu žetonu bádání mění náklady na postup mezi příslušnými řádky.
Obecně bych řekl, že hra s novými deskami bádání je sice o trochu obtížnější, ale zato pestřejší a zábavnější. V jejich světle vám už základní chrámy Ptačího a Hadího boha budou připadat poněkud fádní.
Ti, kdo si pořídili také Velitele expedic, určitě ocení, že v krabici najdou další dva — mechaničku a žurnalistu. Princip jejich použití je stejný jako u zmiňovaného rozšíření — každý má svoji desku, sadu počátečních karet a další materiál (žetony). Hráč pak při hře musí využívat specifických vlastností konkrétního velitele; v tuto chvíli se tak jedná o asymetrické hraní, i když ne až tak propracované jako třeba u hry Root. Celá podstata asymetrie velitelů totiž spočívá pouze v tom, že každý trochu jiným způsobem získává potřebné zdroje, kterými stále zůstávají mince, kompasy, destičky, hroty a rubíny.
Z designového hlediska je asi nejzajímavější mechanička. Ta totiž má na své desce otočné kolo, které obsahuje čtyři pevné stříbrné destičky a sloty na zasunutí čtyř dalších, tentokrát zlatých. Na začátku prvního, třetího a pátého kola hráč získá jednu zlatou destičku, kterou si umístí do libovolného z volných slotů (pak už s ní nemůže hýbat). Čtvrtou destičku pak může získat při splnění dalších podmínek. Na začátku třetího kola získá ještě specifického pomocníka, opičáka Rustyho, kterého nemůže vlastnit nikdo jiný, a může mít tedy pomocníky až tři.
Některé její počáteční karty a pomocník Rusty umožňují otočit kolem o devadesát stupňů doprava a vyhodnotit odměnu z přilehlých destiček, přičemž zlaté efekty jsou silnější než stříbrné. Mezi stříbrnými efekty jsou i automobil a loď, které tak mechanička může použít místo zahrání karet, na druhou stranu však její karty obsahují převážně symbol boty a automobilů a lodí je na nich méně než u jiných. Pro vysílání archeologů na lokace tak musí využívat často především otočné kolo. Někdy se tak stávalo, že jsem se potřeboval přesunout na nějakou lokaci, ale v ruce jsem měl skoro samé boty a požadovaný symbol byl na kole nepříjemně vzdálený. V kompetitivní hře to až tak nevadilo, ale jako problematické se to občas ukázalo v některých kampaňových kapitolách.
O něco lépe se nám (aspoň v kampani) hrálo se žurnalistou. Ten nemá tak efektní herní prvky, i když výřezy v desce na umístění dvou vylosovaných žetonů novin a až tří žetonů titulních článků také nevypadají špatně. Díky tomu, že se na začátku hry losují dva žetony novin ze čtyř možných a každý má dvě strany, jsou konkrétní možnosti, které má žurnalista pro hru k dispozici, vždy trošku jiné.
Jeho činností je především psaní a publikování článků. Napsat článek může tak, že má-li na nějaké lokaci svého archeologa, může jako volnou akci zaplatit navíc jeden ze symbolů pohybu u této lokace a umístit žeton článku, který byl na ni položen při přípravě hry, na svou desku. Další možností je zahrát speciální kartu a zaplatit symbol letadla, pak může napsat jeden z titulních článků, které se nacházejí ve výřezech jeho desky. Napsané články může publikovat, což znamená, že podle stanovených pravidel umístí jeden žeton článku na příslušnou pozici na žetonu novin, čímž získá odměnu, která je na ní uvedena (většinou se jedná také o volnou akci, ale někdy je to akce hlavní). Zaplní-li celou stránku, získá další odměny, zaplní-li celý řádek, odemkne si další modrý slot pro umístění destičky (modré sloty jsou novinkou rozšíření Velitelé expedic).
Noví velitelé se hodí především těm, kteří mají zakoupeno příslušné rozšíření. Avšak ani ti, co ho nemají, nemusí přijít zkrátka. Pravidlový sešit totiž obsahuje i pravidla pro hraní velitelů a v případě, že byste chtěli hrát ve třech nebo čtyřech, umožní vám vytvořit si dva „generické“ velitele (prospektor a cestovatelka) z karet základní hry, kteří sice nebudou mít vlastní desky, ani speciální schopnosti, ale umožní vám si toto rozšíření zahrát i bez jeho vlastnictví. Navíc již do začátku mají dva vítězné body za počáteční karty, což při vyrovnaných hráčích může hrát roli (v našich hrách by to mohlo mít vliv na pořadí ve čtvrtině odehraných partií, v ostatních byly bodové rozdíly tři a více).
Je to od autorů sympatické, nicméně se jedná o takovou znouzecnost, protože hra za „generické“ velitele nikdy nebude tak zábavná jako za ty „skutečné“. Můj názor je ten, že když jste si pořídili rozšíření Po stopách expedice, tak se vám nejspíš Arnak líbí — v takovém případě si radši pořiďte i rozšíření Velitelé expedic a nebudete muset řešit prospektora a cestovatelku.
Předchozí varianty, které rozšíření nabízí, jsou zajímavé, ale co si budeme nalhávat, největším tahákem je určitě příběhová kampaň. V té se vydáte po stopách expedice profesora Kutila, která se před několika měsíci ztratila a nejsou o ní žádné zprávy. Vaše spolupracovnice Antoinetta přijde s nabídkou financování vaší výpravy od neznámého dárce, který si přeje zůstat v anonymitě, a tak se můžete vypravit do míst, kde profesor Kutil předpokládal, že existuje bájný ostrov Arnak. Ten zdárně naleznete a právě v tuto chvíli začíná první ze šesti kapitol celé kampaně.
Hned na začátku musím zdůraznit, že se nejedná o žádnou epicky rozvětvenou záležitost, která by vás nějak extra zvedala ze židle, ale o sice jednoduchý a lineární, avšak hezky vymyšlený a napsaný příběh (ačkoliv pár zvratů si pro nás autoři přece jen přichystali). Je potřeba si uvědomit, že stále jde o eurohru, jejíž základní mechanismy zůstavají stejné. Jednotlivé kapitoly tak představují spíše „rébusy“, které musíte vyřešit (splnit jejich cíl), a příběh je takovým propojovacím textem mezi nimi. Asi nejlépe bych to přirovnal k příběhu u únikové hry. Nicméně to není výtka, ale konstatování, aby někdo náhodou neměl od příběhové kampaně přehnaná očekávání.
Mně osobně se příběh líbil a oceňuji i jeho propojení se zadáním jednotlivých kapitol. Není toho málo, co nám autoři nabízí — budete v mlze šplhat na skálu, bojovat v temných tunelech, prchat před stoupající vodou, blokovat nepřátelský konvoj i snažit se přerušit prastarý rituál. Kdo by si byl před dvěma lety, když jsem hrával základní hru, uměl představit, kam dokáží autoři koncept hry posunout. Myslím, že se jim tímto rozšířením z něj podařilo vyždímat prakticky maximum.
Celá kampaň vychází ze základních pravidel pro sólo hru, ale umožňuje hrát kooperativně i ve dvou hráčích. Pokud jste však byli zvyklí hrát Arnak ve třech nebo čtyřech, budete mít problém. Můžeme se tedy společně s géniem zeptat: „A není to málo, Míne Elwenoviči?“
Upřímně — není. Na základě znalostí principů, podle kterých se kampaň hraje, musím (ač trochu nerad) konstatovat, že pro tři nebo čtyři hráče není v tomto případě na herní desce dost místa. Už hraní dvou hráčů může být v některých případech problematické, já osobně mám pocit, že minimálně konkrétně třetí kapitola je při hře dvou hráčů o něco těžší než v sólu.
Ovšem hra ve dvou přináší jeden zajímavý herní mechanismus, a to holuby. Každý hráč na začátku hry obdrží jeden žeton holuba, pomocí něhož může druhému hráči jako volnou akci poslat jeden zdroj. Pak je však příslušný holub vyčerpán a sílu znovu nabere až na začátku dalšího kola. Navíc zůstane na straně příjemce, takže pokud ten v daném kole neposlal kolegovi po svém holubovi nic, bude mít v dalším kole holuby dva, zatímco druhý hráč žádného.
Jedná se o mechanismus předávání zdrojů, který je v kooperativních hrách celkem běžný, ovšem tento je originální a ještě tématický. Na druhou stranu jeden holub dokáže přenést pouze jeden zdroj za kolo, takže za všech pět kol to dělá maximálně deset zdrojů (oběma holuby v obou směrech). Škoda, že se nedá vyčerpaný holub obnovit také v okamžiku, kdy dochází na základě efektu k obnovení vyčerpaného pomocníka. Takhle jsme si holuby (ač se mi ten princip jinak moc líbí) pouze spíše vyzkoušeli, ale nijak zvlášť je do svých taktických plánů nezahrnovali.
Navzdory holubům mi tak vychází, že nejlépe se kampaň hraje v jednom hráči. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. My jsme nakonec zvolili takový model, že hrajeme s dcerou sice dva, ale jen s jedním velitelem.
Na rozdíl od rozšíření základní hry při hraní kampaně se do balíčků vybavení a artefaktů nepřidávají nové karty, stejně tak mimo hru zůstanou i nové destičky lokalit a noví pomocníci. Ale nebojte se, většinu z toho získáte v dalším průběhu ve formě příběhových odměn.
Kampaň je vymyšlená tak, že každou kapitolu můžete hrát s jiným velitelem. V pravidlech se píše, že velitele nemáte považovat za postavu, kterou se stáváte, ale za člena vaší expedice, kterého pošlete čelit výzvám dané kapitoly. Stejně tak (ačkoliv to již v pravidlech explicitně zmíněno není) jsem přesvědčen, že můžete některé kapitoly hrát sólo a jiné v rámci stejné kampaně ve dvou (chcete-li), ničemu to nevadí.
Pro kampaň existuje v balení bloček kampaňových listů, do něhož si budete poznamenávat dosažené úspěchy a průběžné bodové skóre. Protože se do něj píše a jedná se tedy o spotřební materiál, je možné si na stránkách hry stáhnout PDF soubor a listy si kdykoliv dotisknout, což je určitě příjemné.
Hraní každé kapitoly má některé společné rysy. Ať už hrajete v jednom, resp. ve dvou, vždy proti vám jako druhý, resp. třetí hraje konkrétní automatický protivník (jeho identitu vám sdělí kapitola), který se řídí pravidly sólové hry ze základu — používá výhradně červené figurky (takže pokud jste byli zvyklí hrát s červenými vy, musíte ustoupit a zvolit si barvu jinou) a svoje červené destičky akcí (neboli vyšší obtížnost). Před hraním kampaně je tedy dobré si osvěžit, jak se sólo hra hraje.
Nicméně kampaňové hraní má pár drobných odlišností. Zatímco v běžné sólové hře v každém kole protivník začíná, v kampani se používá budík pro určení začínajícího hráče, který se na konci kola posouvá standardním způsobem k dalšímu hráči včetně protivníka, přičemž pro první kolo se začínající hráč určí tak, aby protivník přišel na řadu až poslední. Ve hře jednoho hráče tak bude protivník začínajícím ve druhém a čtvrtém kole, zatímco při hře dvou hráčů pouze v kole třetím. Další drobnou změnou je, že se blokovacími žetony neblokují žádná pole na lokalitách tábora.
Každá kapitola má specifikovaný svůj cíl a tři tzv. úspěchy. Ty jsou uvedené na přehledové kartě, které jsou pro každou kapitolu dvě — jedna pro hru jednoho hráče a druhá pro hru dvou hráčů (podmínky cíle a úspěchů se totiž liší v detailech). Aby hráč kapitolu vyhrál, musí bezpodmínečně splnit její cíl. Splnění úspěchů není pro vítězství nutné, ale za každý splněný úspěch hráč zaprvé získá kartu (vybavení nebo artefaktu) navrch svého balíčku a zadruhé na konci kapitoly také příběhové symboly.
Pokud jste vyhráli (tedy splnili jste cíl kapitoly), na konci normálním způsobem spočítáte body sobě a soupeři. Pokud hrajete ve dvou, vaše výsledné body zprůměrujete. Od svých bodů odečtete body soupeře a výsledek napíšete do tabulky na spodku kampaňového listu (může být i záporný). Na konci hry pak sečtete výsledky jednotlivých kapitol do jednoho konečného skóre.
V případě vítězství také použijete získané příběhové symboly k vyznačení cesty na kampaňovém listu. Start je vždy uprostřed a směrem do krajů se rozbíhá osm cest vyznačených symboly pírka, klobouku, tlapy, zlata, srdce, kamene, masky a kapky. Cesty se mohou různě křížit a na každé se vyskytují jeden nebo dva očíslované body zápletky — vždy na konci a u některé i zhruba uprostřed. Za každý získaný příběhový symbol si může hráč zaškrtnout příslušné políčko na cestě. Musí však postupovat od začátku a zaškrtnuté políčko musí navazovat na již označenou existující cestu. Jakmile hráč zaškrtne políčko s bodem zápletky, přečte skrytý odstavec s uvedeným číslem, který se nachází ve druhé části kampaňové příručky. Jenom poznamenám, že některé skryté odstavce se čtou i na základě instrukcí přímo v zadání kapitoly.
Skryté texty tak mírně rozšiřují příběh, nicméně slouží především jako zpestření, žádný zásadní příběhový zvrat nepřinášejí a ani nemohou. Občas některé z nich hráči přinesou další kartu do jeho balíčku, ale většinou se jedná pouze o odkrytí nějakých informací a neskrývají v sobě žádné rozhodování jako třeba události v Gloomhavenu nebo průzkum v Zaklínači. Protože však na kampaňovém listu rozhodně nestihnete označit všechny body zápletky, je tu prostor pro znovuhratelnost — příště se můžete zaměřit na jinou cestu a jiné zápletky.
Pokud jste však prohráli (tedy nesplnili jste cíl kapitoly), máte dvě možnosti — buď se zachováte, jako byste kapitolu vůbec nehráli, a zahrajete si ji znovu (získané příběhové symboly si v tomto případě nevyznačujete), nebo přijmete prohru a bez ohledu na skutečný výsledek (který tak ani nemusíte počítat) si zapíšete mínus deset bodů a vyznačíte si získané příběhové symboly. Následující kapitolu pak začnete s určitým postihem.
Tento princip s možností přijmout prohru za postih do další kapitoly je chytře vymyšlený. Nestane se tak, že se zaseknete na jedné kapitole, kterou se vám stále nedaří zdolat, ale můžete se přesto posunout v příběhu dál. Je jenom na vás, jak dlouho se budete neúspěšnou kapitolu pokoušet zdolat.
Po dohrání všech šesti kapitol kampaně pak na základě toho, jaké příběhové symboly jste zaškrtali a jaké celkové skóre jste nahráli, nastane jeden z jedenácti možných konců.
Ačkoliv jsou pořád v platnosti všechna základní pravidla Arnaku, přináší hraní kampaně novou hloubku. Ani ne tak příběhem, který hraním postupně odkrýváte (to by asi bylo málo), ale především tím, že každá kapitola před vás předkládá novou výzvu, kterou musíte zdolat. Výsledné vítězné body sice také hrají svou úlohu v podobě skóre (rozdíl mezi vašimi body a body protivníka), ale hlavní je splnit cíl kapitoly. Tím pádem nemůžete zvolit takovou strategii, která by vám nejlépe vyhovovala a kterou třeba máte z dřívějších partií zažitou, ale musíte se snažit najít takovou, díky níž jednak splníte cíl a jednak nahrajete co nejvíc bodů a ještě k tomu získáte co nejvíc úspěchů.
Z tohoto důvodu kampaň cílí spíše na pokročilejší hráče, neboť vyžaduje dobrou znalost všech mechanismů, které hra nabízí — pro úspěch je nutné je vytěžit téměř na maximum. Pravidla nicméně nabízejí kromě běžné varianty obtížnosti ještě dvě další — jedna se nazývá studentská obtížnost a je jednodušší, protože hráči do každé kapitoly získají nějakou výhodu, a druhá se nazývá obtížnost arnakolog, která je logicky obtížnější a hráči mají svou situaci ztíženou. Upřímně řečeno jsme nehráli ani jednu z nich. Hrát studentskou se nám zdálo přece jenom trochu pod naši úroveň (navíc mi občas nepřišlo, že by nabízená výhoda byla zas až tak výhodná), na druhou stranu jsme měli co dělat, abychom na běžnou obtížnost uspěli (většinou jsme se pohybovali na hraně úspěchu a neúspěchu), takže si nějak neumím představit, jak bychom měli být schopni uspět při ztížených podmínkách. Ale věřím tomu, že to možné je.
V cílech všech kapitol je znát silný akcent na stupnici bádání — kromě první a šesté kapitoly musíte pro jeho splnění dojít se svojí lupou až nahoru k chrámu (v případě hry dvou hráčů s oběma lupami) a v těch zbylých dvou sice nemusíte až nahoru, ale splnění se na stupnici bádání odehrává také. Pokud se tedy někomu v základní hře stupnice bádání nelíbila a radši se zaměřoval na ostatní aspekty (objevování lokalit, nákup karet), tak tady nebude mít na výběr.
Nicméně postup lupy na stupnici bádání není jedinou cílovou podmínkou, většinou k ní přibývá ještě další, takže se v každé kapitole musíte zaměřit na něco trochu jiného. Dalo by se očekávat, že s každou další kapitolou se zvyšuje obtížnost. Nicméně my jsme měli problém zdolat kapitolu třetí (což se nám ani napočtvrté nepodařilo, takže jsme nakonec přijali prohru), zatímco čtvrtou kapitolu jsme dali napodruhé a pátou dokonce napoprvé (byť za cenu hrozivého záporného skóre –36).
Trošku zvláštní je druhá kapitola, která se hraje pouze na čtyři kola, takže podle mého názoru poněkud utrpí velitelé, kteří něco získávají na začátku pátého kola. Především mám na mysli mechaničku, která je tímto ochuzena o zisk jedné zlaté destičky. Není to asi nic zásadního, ale určitou nevýhodu oproti velitelům, kteří všechny své schopnosti získají hned na začátku (nebo aspoň do čtvrtého kola), tu vidím.
Poslední, šestá kapitola je pak grande finale a jenom kroutím hlavou nad tím, co všechno dokázali autoři vymyslet. Ale nebojte se, nebudu nic prozrazovat.
Sečteno a podtrženo — hraní kampaně jsme si užili a bavilo nás. Jak už jsem zmiňoval výše, nejhorší se pro nás stala kapitola třetí, kterou se nám vyhrát nepodařilo. Ale ačkoliv už po druhé prohře jsme si říkali, že jestli v příští hře neuspějeme, přijmeme porážku, nakonec jsme hráli čtyřikrát a snad jenom potřeba posunout se v kampani dál kvůli recenzi nám zabránila zkusit to popáté.
Znovuhratelnost nekampaňové části je shodná se znovuhratelností základní hry, tedy výborná. Vzhledem k tomu, že se jedná o kompetitivní záležitost, tak pokud vás samotná hra baví, nic vám nebrání v tom ji hrát opakovaně. Naopak díky tomu ji budete lépe poznávat a optimalizovat svoje kroky, což se vám určitě bude hodit v kampani. Nicméně při častějším hraní se vám může základní varianta trochu ohrát, protože bez ohledu na nové karty a desky bádání budete pořád dělat to samé.
Ještě o něco lepší je to se znovuhratelností u nových velitelů expedic, protože je můžete různě kombinovat a za každého se hraje trochu jinak. Pokud nevlastníte příslušné rozšíření, budou vaše možnosti sice trochu ochuzené, ale i tak to bude přínos.
Podle mého názoru ale je dobrá i znovuhratelnost kampaně. Sice po jejím prvním odehrání budete znát celý hlavní příběh, ale naštěstí to není nic, co by vám bránilo hrát znovu, protože klíčovým prvkem není samotné jeho odhalování, ale plnění cílů jednotlivých kapitol. Znalost příběhu tak nesnižuje hratelnost. Díky příběhovým cestám a symbolům se můžete pokusit o trochu jiný průchod kampaní a odhalení jiných skrytých textů (v rámci jedné totiž nikdy nestihnete získat a přečíst všechny) a dosažení jiného konce. No a vždycky se můžete snažit nahrát lepší skóre než minule.
Navíc autoři vám v Knize kampaně nabízejí i dvě další varianty, jak po dohrání kampaně pokračovat. Jedna vás vybízí k tomu zahrát si libovolnou kapitolu samostatně a snažit se prozkoumat další herní možnosti (v takovém případě jsou příběhové symboly bez efektu a ani nemusíte vytřiďovat herní materiál). Druhá varianta se týká kooperativní hry dvou hráčů, kdy vám nabízí možnost, že každý z hráčů bude hrát na jiné obtížnosti. To se může hodit v okamžiku, kdy spolu chtějí hrát hráči rozdílných zkušeností (např. rodič s dítětem). Ale přiznám se, že jsme tuto variantu nezkoušeli.
Základní hra je celkem obecně chválená za dobře napsaná pravidla, která jsou navíc doplněna spoustou jasných ilustračních obrázků. V obecnosti to platí i o rozšíření Po stopách expedice, nicméně jedna nejasnost se do nich vloudila — jedná se o popis artefaktu „Temná soška“. Na samotné kartě je text celkem jasný a zřejmý. Nicméně autoři pocítili potřebu její funkci vysvětlit přímo v pravidlech. Tamější popis je však poněkud zavádějící a na původně jasnou záležitost vrhá stín nepochopení. Já to třeba pochopil úplně špatně (komplikovaně). Naštěstí se v diskuzi vyjádřil přímo jeden z autorů, Elwen, a popsal to opět jednoduše a srozumitelně. (Mělo by to tedy být správně nějak takhle: Vezmete svůj [dobírací] balíček. Ze všech karet strachu, které v něm najdete, vytvoříte nový [dobírací] balíček, z ostatních si dvě karty přidáte do ruky a zbytek odhodíte do herní oblasti. Ve výsledku tak budete mít v ruce o dvě karty více než předtím, v [dobíracím] balíčku budou jenom karty strachu nebo nic a vaše ostatní karty budou odhozené v herní oblasti. V průběhu této operace nesmíte hrát žádnou okamžitou akci.)
Dále se pak vloudila chybička na přehledovou kartu třetí kapitoly pro dva hráče, kde je špatně uveden počet potřebných strážců pro splnění úspěchu „Smečka strážců“. Na kartě je číslo 4, zatímco správné je číslo 8, které je také uvedeno v pravidlové příručce. Není to však nic tragického, já jsem si číslo na kartě normálně přepsal.
A to je asi všechno, na co jsem narazil.
Některé své dojmy jsem uvedl už výše, tady je shrnu a doplním. Hned na začátku se přiznám, že základní hra se mi velmi líbila a pořídil jsem si i její první rozšíření, takže k mému negativnímu názoru na toto rozšíření by mohlo dojít pouze v případě, že by bylo extrémně nepovedené. A to rozhodně není. Budu ho tedy hodnotit z pozice někoho, kdo je fanoušek této hry, což je ale dle mého názoru v pořádku, protože si myslím, že si málokdo pořídí rozšíření ke hře, která ho nezaujala, nebo se mu přímo nelíbila.
Základní hra Ztracený ostrov Arnak je povedená symetrická eurohra, což je vyjádřeno i jejím hodnocením (na BGG po třech letech a 39 tisíci hodnoceních má známku 8,1 a nachází se na 28. místě celkového žebříčku). Nicméně, jak už jsem zmínil, při častějším hraní ve stejné skupině se může po nějakém čase ohrát. To otupuje už první rozšíření Velitelé expedic, které přidává částečnou asymetrii (každý velitel má jiné schopnosti, jak získávat suroviny).
Rozšíření Po stopách expedice to celé vhodně završuje. Zaprvé přináší dva nové velitele, ale především zadruhé kampaň. Ta je určitě nejsilnější motivací pro jeho pořízení. Můžu s klidem říct, že kampaň se povedla. Přináší úplně jiný úhel pohledu na Arnak a novou hloubku hraní. Kromě toho, že při prvním hraní odkryjete příběh ztracené expedice profesora Kutila, dostanete k dispozici šest rozdílných scénářů, kdy od vás každý z nich bude vyžadovat trochu jiný přístup k herní strategii. Budete muset setsakramentsky přemýšlet, jakými kroky se vám podaří splnit požadovaný cíl a při té příležitosti ještě získat nějaký ten úspěch (a s ním spojený příběhový symbol) a nahrát body na automatického protihráče. Navíc jsem žasl, jaké přeměny základní hry autoři dokázali dosáhnout překrytím některých lokalit na hracím plánu a úpravou pravidel. Je to pořád ten „starý dobrý“ Aranak a zároveň není. Po úspěšném dohrání jednotlivých kapitol jsem si opravdu připadal, jako že jsem právě prožil jedno konkrétní dobrodružství.
Taky už jsem zmiňoval, že hrát kampaň je těžší než hrát základní hru nebo samotné Velitele expedic. Je totiž určena hráčům, kteří mají s Arnakem své zkušenosti a jeho hraní už jim neposkytuje takové uspokojení. Nicméně díky dvěma dalším obtížnostem si můžete hru jak zlehčit, tak ztížit, jak je ctěná libost.
Určitou nevýhodu vidím v tom, že kampaň mohou hrát maximálně dva hráči. Jak jsem ale poznal, pro víc to opravdu není. Již úpravy herní plochy a cílů pro dva hráče jsou tak na hraně toho, co je hratelné. Osobně si myslím, že nejlepší je hra v sólu, ve dvou to bývá horší. Máte sice do hry zdánlivě dvakrát víc archeologů a dva velitele s různými schopnostmi, ale podmínky úspěchu se zdvojnásobují — do cíle musíte dojít oběma svými lupami, počet potřebných elementů je většinou dvojnásobný a na herním plánu si přece jenom trochu překážíte. Holubi se svou schopností přenést jednu surovinu za kolo to příliš nevytrhnou. My jsme nakonec od klasické hry ve dvou upustili a hrajeme v režimu sice ve dvou hráčích, ale s jedním velitelem, takže kooperujeme pouze v oblasti taktiky a strategie. Pokud vás to bude bavit, můžete tímto systémem samozřejmě hrát i ve třech nebo čtyřech.
Taky se mi líbí, jakým způsobem je kampaň postavená. Skryté texty, které nikdy za jeden průchod kampaní nedokážete přečíst všechny, vás přímo vybízejí k tomu, abyste si zkusili zahrát znovu a odhalit něco jiného ze světa tohoto tajemného ostrova. Případně se můžete snažit zefektivnit svůj postup a nahrát více bodů. Krom toho se můžete později vrátit ke kterékoliv kapitole a zkusit si ji odehrát samostatně. To všechno vás dokáže udržet u hry hodně dlouho.
V diskuzi byla naznačena otázka, jestli je rozšíření Po stopách expedice hratelné bez vlastnictví rozšíření Velitelé expedic. Ve dvou určitě, protože dostanete dva plnohodnotné velitele. Ve třech a čtyřech (samozřejmě mám na mysli nekampaňové hraní) už je to horší, protože dva generičtí velitelé nebudou tak schopní ani zajímaví. Můj názor je ten, že pokud uvažujete o koupi rozšíření Po stopách expedice, obětujte ještě stejnou částku a kupte si i Velitele expedic. Tento trojlístek (základní hra + obě rozšíření) vám poskytne za celkovou cenu, za kterou se dnes prodávají hry samotné, spoustu zábavy. A věřte mi, že základní hru už nikdy nebudete chtít hrát bez velitelů (snad jedině ve chvíli, kdy budete do hry zasvěcovat nějakého nováčka).
A ještě něco: Ačkoliv nepatřím mezi ty, kteří si automaticky kupují k hrám i speciální inserty, k Arnaku jsem si jej nakonec pořídil. Dokáže vměstnat vše do krabice od základní hry a pomůže i při její přípravě a vlastním hraní. Můžu vám ho vřele doporučit, ta hra si ho rozhodně zaslouží.
Rozšíření Po stopách expedice přináší k základní hře novou kvalitu a hloubku herního zážitku. Ačkoliv obsahuje spoustu doplňkového materiálu, který můžete přidat k základní hře a hrát ji běžným způsobem bez úpravy pravidel (navíc je kompatibilní s předchozím rozšířením Velitelé expedic), největším lákadlem je příběhová kampaň. Ta vyžaduje pokročilejší zběhlost v mechanismech hry, ale odmění vás za to novými nápady a postaví před vás nové výzvy. Její odehrání si tak bezpochyby užijete. Navíc znalost příběhu po dohrání kampaně vám nijak nebrání si ji zahrát znovu, nebo si alespoň zopakovat jenom některé kapitoly.
Mírnou nevýhodou může být fakt, že kampaň se dá hrát maximálně ve dvou hráčích, ve třech a čtyřech si užijete jenom rozšíření základní hry či velitelů. Má to však svůj praktický důvod a nezbývá, než se s tím smířit.
Samotné zpracování rozšíření drží stejnou laťku kvality jako základní hra i předchozí rozšíření, a to jak z hlediska komponent, tak z hlediska mechanismů a herního zážitku. Troufám si tvrdit, že Po stopách expedice je „must have“ pro všechny příznivce základní hry.
Zdroj obrázků mechaničky a žurnalisty: CGE
Zatím nebyl přidán žádný komentář...
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Lorenzo il Magnifico CZ
Akt. cena: 900 Kč
Končí za: 1 den
