Miška s Nedvědem se chystají na zimu

Autor: Azz | 12.12.2023 | 3

Medvědi se probudili po dlouhém zimním spánku přerušovaném pouze několika vydatnými svačinkami.
– “Nedvěde, to byla ale dlouhá zima, naše spíž je úplně prázdná… A co budeme jíst až napadne znova sníh?”
– “Neboj Miško, než přijde další zima, uděláme si pořádnou zásobu.”

Hned jak se medvědi pořádně probrali, podívali se do spíže.
– “Tak, Miško, asi bychom si měli rozmyslet, co si chceme na příští zimu připravit a vyrazit do lesa, ať to všechno stihneme nasbírat.”

V deskové kooperativní hře Mlsné medvědí příběhy se hráči společně ujmou postav Mišky a Nedvěda ze známého večeníčku a filmů, kteří se zodpovědně chystají na další zimu už od jara. Snaží se společnými silami naplnit spižírnu před tím, než opět napadne sníh. Hráči hrají za oba medvědy a buď se jim před příchodem zimy podaří nasbírat potřebné potraviny, a tím vyhrát hru, nebo společně prohrají. Hra je určena pro 2–4 hráče ve věku od 4 let.

Co najdete v krabici

Jedná se o celkem malou kompaktní krabičku vhodnou i na převážení, pokud byste si ji chtěli vzít třeba na dovolenou. Na titulní straně jsou pochopitelně vyvedeni medvědi v lese před svým domkem v oblíbené grafice, jak vystřižené z jejich pohádek.

Po grafické stránce hra věrně ztvárňuje pohádkové prostředí předlohy. Pokud patří Mlsné medvědí příběhy k oblíbeným pohádkám u vás doma, určitě se dětem bude hra vizuálně líbit. Krom papírových figurek (standees) Mišky a Nedvěda najdete mnoho známých míst i postav.

Uvnitř krabice naleznete tři balíčky karet – akční karty, karty jídla a karty pomocníků. Krom toho také hromádku žetonů jídla a dalších medvědích kamarádů, herní plán a desku spižírny. U karet se opět pozastavím, protože (no, vlastně jako vždy u dětských her) se jedná o karty papírové. Osobně bych uvítal kvalitnější, neb jemná manipulace a dětské hry většinou nejdou ruku v ruce. Ale to už je taková moje mantra…

Jinak je kvalita komponent standardní, dobrá. Žetony jdou dobře vyloupat a netřepí se, herní deska, spíž i figurky jsou z kvalitního kartonu.

S velikostí krabice (respektive spíš s tím, že je malá) se pojí jedna méně příjemná záležitost – všechno je takové maličké. Ještě se nad tím pozastavím dále, ale všechno je takové mini: herní plán je malý, žetony jsou malinké, figurky jsou ok (vzhledem ke všemu ostatnímu). To u dětské hry, která má označení 4+, vidím jako docela nešťastnou volbu. I pro dospělého je manipulace trochu náročnější, aby nestrčil do ostatních komponent, natož pro méně šikovné dětské ruce.

Jak se hra hraje

Na dětskou hru jsou pravidla poměrně obsáhlá, tedy na 4 stránky. Nejedná se o nic extra náročného, ale oproti jiným dětským hrám jsou rozhodně delší. Takže jejich přečtení nezabere klasických 5 minut, ale 10, možná i 15. Princip je ale vcelku jednoduchý, takže po první partii s lehkou pomocí rodiče už se určitě rozkoukají i děti.

Na začátku hry připravíte dobírací balíčky akčních karet pro jednotlivá roční období a umístíte je na takzvaný medvědí kalendář, lícem dolů umístíte na políčka na mapě všechny žetony a medvědy umístíte na startovní pole jejich chaloupky. Z balíčku karet s jídlem vezmete náhodně 10 a ty použijete pro danou partii. Dvě z nich rovnou odhalíte do začátku. Tyto potraviny se budete snažit v průběhu hry nalézt na žetonech na mapě.

Ještě můžete volitelně přidat tři karty medvědích kamarádů z balíčku 6 karet a umístit je poblíž místa pro akční karty. Z těchto karet můžete vždy při přechodu na nové roční období, tedy dobrání akčních karet z daného balíčku na medvědím kalendáři, jednu vybrat a aplikovat její efekt. Jsou to většinou drobné výhody, které usnadní hru. Nicméně jejich užití je volitelné. Každý hráč následně dostane do začátku dvě akční karty a můžete se pustit do hry. 

Tah hráčů spočívá v provedení jedné ze 3 možností akce:

• Odhození akční karty s jedním z medvědů. Pak hráč může tímto medvědem buď pohnout, nebo otočit nějaký z žetonů jídla na jeho lokaci. Pokud otočí žeton jídla, jehož karta z balíčku jídla je také otočena lícem vzhůru, hráč umístí žeton do spíže a kartu odhodí. Pokud byla takto odhozena poslední vyložená karta z balíčku jídla, vyloží se lícem nahoru nové dvě karty z tohoto balíčku.
  Pokud se žeton neshoduje se žádnou z otočených karet jídla, všem ho ukážete a vrátíte zpět lícem dolů.
• V horním rohu karet jsou menší symboly součástí příboru (lžíce, vidlička, nůž). Pokud máte a odhodíte dvě karty se stejným symbolem, vyložíte další kartu z balíčku jídla.
• Můžete využít žeton medvědího kamaráda, pokud jste už nějaký našli. Ty jsou ukryty mezi žetony jídla na mapě.

Hráč může zahrát, kolik karet chce, a na konci tahu si zase dobere do dvou. Následuje další hráč. Takto se hráči střídají, dokud buď nenasbírají všechny potřebné potraviny, čímž vyhrají, nebo jim nedojdou karty na medvědím kalendáři, což znamená prohru.

Jaká hra je

Když jsem doma poprvé řekl, že budeme mít deskovku Mlsné medvědí příběhy, děti byly nadšené. Je to u nás velmi populární seriál a i nám dospělým se líbí. Začal tak nekonečný kolotoč otázek, kdy už konečně hra přijde. Očekávání tedy byla velká.

Když hra konečně přišla, nedočkavě jsme se do ní vrhli a začali vyloupávat žetonky – tedy já už žetony nevyloupávám, od toho mám mladší generaci loupaček. U většiny dětských her stihnu pravidla pročíst během té chvíle, než si děti pohrají s novými komponenty. U Mlsných medvědích příběhů byla situace o malinko komplikovanější. Pravidla sice nejsou složitá, ale řekl bych, že na dětské hry patří k těm poněkud obsáhlejším. Pořád nejde o nic složitého, ale překvapilo to hned v úvodu. S relativní složitostí se pojí i příprava hry samotné. Opět nejde o nic zásadního, ale je o něco náročnější, než bych u hry s označením 4+ čekal. Ono to označení totiž asi spíš udává hratelnost, ale už ne tak úplně snadnost nachystání. 

Při přípravě hry totiž musíte odpočítávat karty - medvědí kalendář je rozdělen na tři hromádky akčních karet po 16, 22 a 16 kartách. Z karet jídla vyberete 10. Přidáte tři náhodně vylosované karty zvířecích kamarádů, které ovšem obsahují text. Celkově jde tedy o hru, kterou si menší děti samy úplně nezahrají. 

Napočítat karty by dcera ještě +/– zvládla, a pokud bude někde o jednu míň, nebo víc, nehraje to zase tak velkou roli. Ale s textem si neporadí. Je to trochu paradox, protože karty kamarádů hru usnadňují, ale děti si jejich efekt samy nepřečtou a většinou není ani úplně jednoduchý.

Pokud máte menší děti, tak hra určitě vyžaduje přítomnost dospěláka, který hru pomůže nachystat a bude pomáhat s její obsluhou. 

Výše jsem již zmínil také určitou nevýhodu ohledně velikosti komponent. Formát je v tomto směru opravdu poněkud nešťastný, protože hlavně žetony jsou tedy opravdu mini. Špatně se s nimi manipuluje a na malém herním plánu jsou blízko u sebe.

Ještě ke grafice samotné, ta věrně kopíruje grafiku ze seriálu/filmu, což je super a potěší. Co je trochu horší je orientace na plánu samotném. Bílé pozadí a na něm šedé cesty, neohraničená pole lokací, která přesahují k ostatním cestám, a bílá místa pro položení žetonů, to vše v poměrně malém rozměru dělá hru trochu méně přehlednou. Není to nic úplně dramatického, ale minimálně ze začátku to kazí herní prožitek, když najednou zjistíte, že jste z cesty vstoupili na pole, kam jste vlastně neměli, protože to vypadalo, jako že lokace k cestě patří.

V tomto směru bych tedy udělil hře lehkou výtku za zpracování. Hlavním problémem je dle mne velikost (respektive malost) tak nějak všeho. Zvětšení komponent o 50 % by hře opravdu prospělo.

Teď už k tomu, jaká hra je bez ohledu na její zpracování. Jak jsem již zmiňoval, hru by měl hrát s dětmi dospělý, jelikož je potřeba pomoci se správným nachystáním a případným čtením textu.

Principiálně je jednoduchá a hraje se svižně. Jediný menší problém mám s pravidlem na přidávání nových karet jídla „odhoď dvě karty se stejným symbolem příboru a vylož další kartu jídla“ – toto pravidlo je fajn, protože dává možnost přidat další kartu a tím urychlit hledání. Pro dětskou hlavu si ale myslím, že je poněkud abstraktní a děti v něm nevidí tolik výhod, jako v přímém vykonání akce. Na druhou stranu má dospělý spoluhráč možnost je takový myšlenkový přesah naučit. Ale na hru 4+ mi to přijde opět jako poněkud náročnější pravidlo.

Hra svým průběhem připomíná takové kooperativní pexeso. Pohybujete se po mapě a snažíte se zapamatovat, na kterém žetonku je jaké jídlo. Jelikož žetonů je celkem 24, není to úplně snadné ani pro dospělého a dovede to potrápit hlavu. Postupem času se pochopitelně počet žetonů na mapě snižuje, ale zároveň se zvyšuje počet těch, které si musíte pamatovat. Dětem se průběh hry líbí a jelikož je to paměťová hra, určitě dobře procvičuje hlavu. Já osobně nejsem příliš velký fanoušek pexesa a paměťových her obecně, takže to není můj šálek čaje, ale o dospělého u dětských her zase tak moc nejde. Ale ani tak nemohu říct, že by mě hra nebavila. Zábavná je, jen s tou mojí děravou hlavou je to horší.

Jedna partie zabere přibližně 15–20 minut, což mi opět úplně nesedí ke hře 4+. Udržet pozornost na tuto dobu není pro menší děti zase tak snadné. 

Shrnutí

Mlsné medvědí příběhy jsou pěkná rodinná hra, která za mě, jakožto rodiče a hráče, má nějaké ty chyby na kráse.

Nachystání je náročnější a obecně je při hře potřeba přítomnost dospělého hráče. Ve fázi, kdy si starší dcera začíná vytahovat některé deskovky na zahrání i sólo, je to za mě trochu škoda. Připouštím ale, že se jedná o hodně subjektivní bod.

Nepovedlo se úplně ani zpracování hry, co se týče rozměrů komponent. Tam bych asi směřoval tu největší výtku. Není to nic, co by se nedalo překonat, ale hernímu prožitku to nepřidává.

Celkově hra ale baví a to je to hlavní. Jedná se o paměťovou kooperační hru, což je kombinace, s kterou jsem se asi ještě nesetkal. Drží se grafické předlohy populárního seriálu, díky čemuž nabírá pro malé hráče na atraktivitě určitě ještě o něco více. 

Mechanikou nabízí hra něco, co nám ve sbírce zatím chybělo, takže určitě je to vítané obzvláštnění mezi našimi hrami.

Pokud máte doma malého milovníka, nebo milovnici Mlsných mědvědích příběhů, můžete určitě po hře s klidem sáhnout a přiřadit ji do své deskoherní spíže.

Sdílet s přáteli: