Malé pivo, velký chléb – anebo naopak?

Autor: Caranthir | 18.8.2023 | 20

Táák, to se nám ale pěkně urodilo – věrtel žita, dva ječmene a pšenice, že bychom ji mohli házet vidlemi (kdyby to šlo). Tak že bychom došli do potoka pro pár věder vody a upekli pořádných pár pecnů? Ale taky se nám tu letos vine spousta voňavého chmele, dát to dohromady, tak z toho bude pivo silné jak noha od stolu… co jen bude lepší? A vůbec, co vlastně dělají sousedi? Letos musíme tu naši soutěž mezi Horní a Dolní Potočnou vyhrát!

Musím říci, že mi přidělení této hry udělalo velkou radost. Když byly děti malé a manželka na mateřské, samozřejmě jsme (jako snad každý) experimentovali s různými domácími kváskovými chleby. A moje maličkost pak již přes deset let sleduje velmi zblízka boom české craft-pivní kultury – od opatrných začátků prvních IPA až po neuvěřitelnou plejádu stylů v současnosti. A v poslední době jsme dokonce uvařili (tedy manželka) dokonce i své první skutečné pivo. Takže jak mi řekla jedna kamarádka – tohleto bude pro tebe tematicky jako stvořené. No jako jo, no – co se dá dělat. Guilty as charged.

Pivo a chléb (aneb jak ve video představení říkali kluci z Planety her, „Škopek a giňál“) je čistá „dvojkovka“, která je jedním z nových počinů vydavatelství Albi. Jejím autorem je Scott Almes. Pokud vám je toto jméno povědomé, není se čemu divit. Herních zářezů má na pažbě poměrně hodně, nejznámější vám ovšem pravděpodobně bude z malých krabiček řady Malé velké [něco], v originále Tiny Epic […]. Do češtiny některé z těchto her lokalizovaly REXhry, konkrétně Malá velká království, Malá velká dobrodružství, Malé velké zombie a samozřejmě podle mnohých (a mne také) nejlepší z této série – Malé velké galaxie (+ rozšíření Do neznáma).

Pro řadu „Malé velké“ je typická úspornost a pokus o maximální herní zážitek s relativním minimem komponent. Je takové i Pivo a chléb? Na to si záhy spolu odpovíme.

What's in the box?

Krabice je tentokrát přece jen maličko větší, než u Malých velkých.  Už samotný styl ilustrace na přebalu působí povědomě – a není to náhoda, opravdu se jedná o stejného ilustrátora, který je zodpovědný i za další populární, byť poněkud vousatý, kousek – Dobu házenou, tedy pardon, Dobu kamennou – Michaela Menzela. Uvnitř vás pak čeká ve stejném stylu ilustrovaný herní plán, balíček karet, pytlík nacpaný surovinami a dřevěné žetony větrného mlýna a ukazatele kol. A abych nezapomněl, bodovací bloček. Nebýt toho herního plánu, pravděpodobně by se vše vešlo do „malé velké“ krabice, zde je ve výsledku v krabici spousta vzduchu; a aby komponenty nelétaly, je zde poměrně hodně místa zabírající papírový insert.

Herní plán je jednoduchý a funkční – opět „ze štětce“ Michaela Menzela. Říčka ve tvaru „T“ rozděluje herní plán na tři části: část s políčky pro jednotlivé plodiny a místo pro karty, plus dvě „vesničky“ obsahující vždy tři aktivní herní prvky – pivovar a pekárnu, na které pokládáte vyrobené karty chleba a piva, stodolu, kterou používáte ke skladování (zde oceňují výtvarné řešení, kdy je došková střecha Rozdělena trámky na 9 políček, plus na kraji dekorativní „rynek“, tedy náměstíčko, které jsme využívali k odkládání „uklizených“ karet.

Podél dlouhé hrany (tedy strany každého hráče) ještě najdete šest pozic, kam můžete zasouvat karty zahrané jako stavby. Symboly nad každou pak připomínají, kdy se jejich efekty uplatňují, a činí tak hru přehlednějšími.

Žetonky surovin jsou kvalitní, dřevěné; karton v této hře nenajdete žádný. Chmel a voda jsou k poznání ihned, obilí máte tři druhy rozlišené barvami i tvarem  – pšenici, žito a ječmen; přičemž abych pravdu řekl, jistí jsme si byli zpočátku jen tou pšenicí. Nicméně, to podobnější pšenici je žito a to hnědé a špičaté je ječmen.

No a konečně karty, středobod celé hry. Zde přichází ke slovu geniální koncept. Každou kartu totiž můžete použít hned třemi způsoby. Ale o tom si už řekneme v dalším oddíle.

Vizuálně je to každopádně krásné a komponentám nemohu nic vytknout.

Jak se to hraje?

Hraje se to v principu velice jednoduše:

Na začátku herního kola (roku) zasejete – položíte na pole odpovídající počet surovin. Liší se to podle toho, zda je úrodný rok (zelený) nebo neúrodný (červený). Všechnu vodu položíte na řeku. Každý si vezmete pět karet (modré karty chleba a žluté piva jsou smíchány dohromady).

Pak se střídáte v tazích, v nichž zahrajete každý vždy jednu kartu. Začíná vždycky ten, kdo má větrný mlýn. Ten na konci kola přechází k tomu, kdo má méně surovin, v případě rovnosti k tomu, kdo ho neměl. 

Poznámka: Obvykle „žertovné“  určení prvního hráče –  zde „kdo naposled pekl chleba nebo vařil pivo“ má v naší rodině jediný důsledek: Vždy bude začínat manželka…

Kartu můžete zahrát třemi způsoby:

• Jako sklizňovou kartu – v tom případě si vezmete to, co je nakreslené nahoře. Pokud vyložíte další kartu jako sklizňovou, přiložíte ji na už vyloženou tak, aby byl ze spodní vidět jen vršek, a vezmete si suroviny uvedené na právě vyložené kartě PLUS odpovídající počet těchto surovin uvedených na kartách zahraných dříve toto kolo (a tedy viditelných).
• Jako recept, tedy pivo nebo chléb – vezmete odpovídající počet surovin ze stodoly, zahodíte je a kartu položíte na pivovar nebo pekárnu, podle toho, co jste právě uvařili/upekli. Využíváte středovou část karty: Suroviny jsou na tabuli, bodová hodnota produktu na konci hry napsaná na minci, a druh chleba nebo piva je dán jeho obrázkem – jsou tři od každého.
• Jako stavbu – v tom případě využijete část dolní a bez placení jakýchkoli nákladů ji zasunete pod herní plán tak, aby byla vidět jen její spodní část.

Říkáte si určitě, že je to jakési jednoduché a že někde bude zakopaný pes, ne? A co myslíte…? Nemýlíte se!

Úrodné a neúrodné roky se neliší jen v množství surovin, ale také v managementu karet.

• Je-li úrodný rok, probíhá de facto draft – zvolíte si jednu kartu, zahrajete ji jedním ze třech výše uvedených způsobů, a zbytek předáte soupeři. A tak dále, dokud nezahrajete 5 karet.
• Když začíná neúrodný rok, vezmete si do ruky všechny karty sklizně, které jste zahráli předchozí rok, a doberete si do 5 karet. V neúrodném roce se karty nepředávají. Pokud ale nejste spokojeni s tím, co máte, jsou k dispozici 3 karty vyložené na kraji plánu. Z těchto si můžete kdykoli jednu vzít a místo ní položit kartu z ruky – tu právě sebranou ale musíte ihned zahrát. Na konci neúrodného roku pak zahodíte všechny použité karty sklizně i ty, co byly na výměnu; do následujícího úrodného roku vstupujete zase s 5 čerstvými kartami. 

A těch inhumovaných pejsků je tu více. Pokud si berete suroviny a nemáte je už kam do stodoly uložit, všechny přebytečné musíte nabídnout soupeři. Vy, coby sklízející, máte výhodu v tom, že si můžete právě brané + ty, co už máte, libovolně přeorganizovat, zatímco soupeř si musí vybrat tolik, kolik má volného místa a uložit si je (nemůže tedy zahodit něco uskladněného, co se mu nyní nehodí či hodí méně než to, co by dostal).

Dále, pokud chcete vařit pivo nebo péci chleba, musíte mít v odpovídající budově místo. Pokud místo dojde, musíte dříve vyrobený chléb a/nebo pivo „uklidit“. To ovšem můžete jen poté, co zahrajete kartu jako stavbu. Nicméně, za „prodané“ je zboží považováno ihned po výrobě.

Stavby samotné vám dávají širokou škálu bonusů v šesti kategoriích: roku (modifikace zásoby karet pro daný rok), sklizně (sklízíte více / získáváte něco, když sklízí soupeř), uskladnění (políčka navíc v podobě přístřešku), výroby (např. možnost nahrazovat suroviny jinými nebo možnost mít najednou v pivovaru/pekárně více karet), úklidu (dostanete něco navíc, když uklidíte konkrétní produkt nebo kombinaci) a bodování na konci hry.

Poté, co skončí třetí neúrodný (celkově tedy šestý) rok, spočítá si každý z hráčů hodnotu prodaného chleba a hodnotu prodaného piva, plus případné bonusy k tomuto z postavených budov. NIŽŠÍ z těchto hodnot je pak finálním výsledkem daného hráče.  Ten, kdo má tento výsledek vyšší, vítězí.

A jaké to tedy je?

Jak bych vám to popsal? Malá velká Agricola? Malé velké Nebe a sudy (má soukromá přezdívka pro Heaven & Ale)? Malá velká Palírna?

Jedno mohu říci určitě. Hra je svižná a pravidla velmi jednoduše pochopitelná. Přesto ale pod líbivým a jednoduchým konceptem skrývá možná neočekávanou hloubku. Velmi rychle proniknete do toho, JAK se co dělá, ale ta pravá zábava začne ve chvíli, kdy skutečně začnete přemýšlet nad tím, aby byly vaše tahy optimální.  

Hra je v tomto k vám poměrně laskavá – není problém, když si budete ze začátku jen tak šolíchat z toho, co vám zrovna přijde.

Ale pokud chcete, můžete samozřejmě začít přemýšlet: Když soupeři pošlu tuhle kartu, pomůže mu to, nebo ne?  Chci si opravdu brát tyhle suroviny v takové míře, když mu je pak budu muset dát? A které chci vlastně zahrát v úrodném roce sklizňové karty s tím, že je v neúrodném využiji znova – jako recepty nebo budovy?

V tomhle shledávám velké kouzlo této hry – bude tak hluboká, jak si ji sami uděláte. Pokud budete mít vnitřní potřebu vymáčknout ze hry co nejvíce bodů, zjistíte, že má sice vizáž křehké ženy, ale žaludek betonového slona…eh, pardon, to se mi sem připletlo ze seriálu Černá zmije… tedy že sice vypadá jako oddechovka pro dva, ale mozkové závity umí potrápit jako středně těžké euro.  A to vše čistě vaším přístupem ke hře, aniž by ji bylo potřeba nějak vyklešťovat vynecháním některých aspektů či mechanik.

Líbí se mi také systém bodování, které vás nutí vyvažovat produkci, protože bodujete tu nižší komoditu.

Za mne je to prostě krásná a krátká dvojkovka – kterých, ruku na srdce, zase tolik na trhu není. A je to podle mne jeden ze zářících příkladů rčení „easy to understand, difficult to master“. A to my máme rádi.

Je něco, co bych Pivu a chlebu vytknul? 

Není toho mnoho. Dokáži si představit, že někomu nemusí sedět určitý podíl náhody, kterého je v eurech typicky minimum. Nemůžete totiž moc ovlivnit, zda si doberete karty chleba nebo piva a ani to, jaké. Může se vám tedy poměrně snadno stát, že budete mít plnou stodolu surovin, ale bude vám chybět dost jedné konkrétní na uvaření/upečení něčeho. Nebo nebudete mít ty správné karty na sklizeň potřebného. Ano, tohle vše lze do jisté míry ovlivnit vhodnou volbou stavěných budov, nebo (v neúrodných letech) výměnou karet, ale, jak praví klasik, odsud posud. Občas prostě budete mít pocit, že vás hra nutí do neoptimálního tahu, protože vám nic jiného nezbylo.

Druhou věci je to, že ve všech hrách, které jsme s manželkou hráli, bylo výsledné výherní (nižší) skóre tak nějak podobné, kolem dvaceti bodů, a zpravidla rozhodovaly budovy modifikující skórování. Některé nejsou tak těžké – například mít více staveb, než soupeř. Některé ale třeba vyžadují mít všechny tři druhy piva nebo chleba, jiné přidávají body navíc za každou kartu s hodnotou 5 a méně nebo 6 a více – a tady už potřebujete konkrétní karty. Zkombinujte to s předchozím odstavcem. Získáte je? A když ano, dokážete i získat suroviny na jejich výrobu…?

Mně osobně tohle příliš nevadí a beru to jako výzvu, ale jak jsem řekl – umím si představit hráče, kterým by toto mohlo výrazněji vadit.

Co tedy říci o Pivu a chlebu na závěr?

Moje hodnocení: 8/10

Plusy:

• Jednoduché na vysvětlení, krátká herní doba
• Vizuálně atraktivní, krásné ilustrace, kvalitní komponenty
• Tak složité/hluboké, jak si sami uděláte
• „Malé velké“ feel – hodně muziky v menším balení
• Originální mechaniky, bodování, a využití karet

Mínusy:

• Určitý neodstranitelný podíl náhody
• Občas nucená neoptimalita tahů
• „krabice plná vzduchu“

Opět se ale jedná opravdu o „mínusy“ miniaturní.

Je Pivo a chléb hrou, kterou bych si pořídil domů?

Ano. Ještě si pamatuji doby, kdy jsme neměli naše ratolesti a hráli jsme jen ve dvou. Každá hra, která je buď ve dvou dobře hratelná, nebo je – jako tato – dokonce čistou dvojkovkou, by měla své místo ve vaší polici najít. Notabene pokud máte navíc – jako my – vztah k jednomu, druhému, anebo obojímu (míněny samozřejmě eponymní komodity této hry).

Sdílet s přáteli: