Květy zla

Autor: Belgvejen | 27.1.2016 | 5

Jakou cenu jste ochotni zaplatit za dosažení svých cílů? Pokud vám není proti žaludku upsat se krví a nastoupit na cestu, z níž není návratu, armáda démonických mutantů bude čekat na každý váš povel, jen aby směla rozsápat všechny, kdo se vám do cesty postaví. Otázkou však zůstává, co vám a z vás na konci této cesty vůbec ještě zbude…?

Zatracení (v originále The Filth – Špína), nejsou jen vyděděnci stojícími na okraji společnosti. Jsou také pomyslnými vyvrhely ve hře samotné. Jejich hlavní mechanismus – mutace – se totiž zásadně odlišuje od principů, na nichž stojí všechny ostatní národy.

Demagog, vyvolávač Zatracených, se obklopuje armádou fanatických nohsledů, kteří jsou sice sami o sobě velmi zranitelní, zato se k vám přidávají zcela zdarma. Peklo protivníkovi nastane ve chvíli, kdy zdánlivě sotva nebezpečným poblouzencům narostou chapadla, pařáty, nebo křídla. Mutace (jakýsi druh očarování) tedy nahrazují a plně přepisují vlastnosti původních běžných jednotek, ze kterých učiní mnohem smrtonosnější nástroje. Zatracení jsou tak vlastně sebrankou jakýchsi specialistů či „polo-hrdinů“ a jejich největší předností je flexibilita: jednotlivé již seslané mutace lze totiž ve fázi sesílání libovolně vyměňovat s dosud neseslanými mutacemi z ruky (a pokud je cena původní mutace stejná nebo vyšší, pak tato přeměna dokonce ani nic nestojí). S okřídleným mutantem tedy například můžete přeletět protivníkovy zdi, v dalším tahu jej přemutovat na něco mnohem horšího, například mutanta, který uděluje tolik zranění, jako je výchozí zdraví nepřátelské jednotky. Až se tento mutant dostane do ohrožení, přeměníte jej znovu na korpulentního mutanta, který je zase téměř nezranitelný. A pokud se nějaký nepřátelský troufalec a heretik mezitím odváží přiblížit k samotnému Demagogovi, potká ho velmi nepříjemné překvapení… 

Korunou všeho je právě vyvolávač, který si může namísto útoku přivolat do ruky jakoukoliv kartu mutace z dobíracího, nebo vyřazovacího balíku. Právě tuto schopnost (zejména zahazovat karty na magický balíček, vyvolávat za ně a pak si je zpět navracet do ruky) shledávám jako možná vůbec nejužitečnější schopnost vyvolávače ve hře, zejména ruku v ruce s možností prohazovat jednotlivé mutace. Jaké další výhody a triky z toho plynou, na to jistě brzy každý přijde sám. :-)

Jedinou nadějí protihráče je tak postupně, jednoho po druhém, ničit všechny mutanty, kterých mají Zatracení pouze osm (a k tomu jen jediného hrdinu). Za každého z nich pak může uspořádat oslavu, odečíst „jednoho z devíti“, protože pouze zabitý mutant je noční můrou, která už se nevrátí zpět. Strategie, jež mi naopak fungovala za Zatracené, je nenechat se unést lákavými vlastnostmi svých jednotek, držet je na uzdě a uchraňovat cenné mutace do poslední chvíle, než nadejde čas na rozhodující úder. A co se týče Zatracených, čas je vždy na jejich straně. ;-) 

Zatracení jsou netvory bez slitování, strachu nebo svědomí. A ačkoliv někomu mohou připadat odporní (a ano, jsou odporní), já osobně jejich grafické zpracování hodnotím (na poměry Válek Vyvolávačů) za velmi osobité. Mají duši (i když černou) a mají příběh (i když zvrácený). Právě tato rozporuplnost (Les Fleurs du Mal) je trpkým kořením, které mě přimělo jít do obchodu a tento balíček si koupit. Ať už je budete nenávidět, nebo milovat (nebo nenávidět i milovat), jedno je nezpochybnitelné: Zatracení představují originální obohacení hry a otevírají škálu mnoha taktických možností. Pokud se vám podaří dostat správného mutanta na správné místo, pak vašeho protivníka čekají velmi horké chvilky. Jen za bezesných nocí se možná budete ve strachu prohlížet v zrcadle, jestli vám náhodou odněkud nenarůstá další pár končetin. :-)

Sdílet s přáteli: