Kostkovaná s Žižkou a spol.

Autor: Strachkvas | 23.1.2024 | 8

Ne každému filmu se poštěstí mít svou deskovou hru. Janu Žižkovi od Petra Jákla, který byl v roce 2022 uveden na plátna světových kin, se to však podařilo. A stejně jako měl film českého režiséra, i desková hra Jan Žižka: Zrod vojevůdce má české autory. Etablovaná dvojice Jindřich Pavlásek a Petr Vojtěch (Balada, Bossin’ Space) se svého úkolu vytvořit hru k filmu zhostili se ctí, a i díky vydavatelství Albi si tak toto středověké dobrodružství můžeme užít i my.

Obsah, vizuální stránka a kvalita komponent

Komponentů v krabici nenajdeme zrovna málo. Je zde herní mapa, spousty kartonových destiček s dobrodružstvími i s jednotlivými veliteli, kostky a značné množství karet družiníků, zatykačů, dobývání a automatického protihráče.

Přiznám se, že jsem moc nepochopil použitý insert. Šest přihrádek, těžko rozpoznat, co patří do které a ve finále zjistíte, že destičky událostí stejně musíte mít rozprostřené po několika z nich. Hezky uložené jsou pouze figurky. Funkční insert si opravdu představuji jinak, tohle je trochu chaos.

Po grafické stránce jsem hrou rozpolcený. Mapa, která mi vizuálně připomíná mou oblíbenou počítačovou hru Kingdom Come: Deliverance, je opravdu moc pěkná. Stejně tak ilustrace použité na destičkách událostí. Plastové figurky postav jsou krásné, kvalitní a detailní. Ale co se mi naopak výrazně nelíbí, je grafika karet družiníků. Zde si rozhodně mohli autoři dát více záležet. Nejen, že mi nějak nesedí ke zbytku herního designu, ale buď jsou prohnané nějakým zvláštním filtrem nebo mají špatné rozlišení. Navíc některé postavy nejsou ani unikátní. Je na nich užitý stejný, pouze zrcadlově obrácený design, nebo trochu jiná barva oblečení, aby na první pohled vypadaly jinak. Po kvalitativní stránce jednotlivých komponentů pak opět není co vytknout. Co opravdu musím ocenit je zvolená velikost kostek a tedy, že autoři nešli cestou těch klasických malých.  

Příprava hry a její průběh

Po rozložením herního plánu, rozmístění událostí a karet družiníků je stěžejním krokem přípravy zejména volba velitele, za kterého budete hrát. Autoři zvolili čtyři hlavní filmové postavy (Žižku, Toraka, Kateřinu a Boreše) a každý z nich disponuje jinou skladbou svých základních schopností. Boreš má například více přehozů kostek, Kateřina se zase může dopředu podívat na události. Následně se doplní základní družiníci a jde se na to. Příprava hry je za pár minut odbytá.

V průběhu partie se hráči pohybují se svým velitelem a jeho družinou po mapě, plní různorodé události, dobývají pevnosti, najímají nové družiníky anebo útočí na své protihráče (v případě že je na tyto vydán zatykač). Za to získávají vítězné body, a jak už to obvykle bývá, hráč s největším počtem na konci hry zvítězí.

Herní mechaniky

Hra by se dala jednoduše popsat jako kostkový středověký sandbox s lehkým tableau buildingem. Podle výběru své postavy a složení družiny určíte, kolika kostkami budete v jednotlivých herních situacích házet a kolik budete mít přehozů nebo již dopředu získaných symbolů. Pokud si tedy například vyberete událost kapsářství, budete potřebovat naházet (případně mít na kartách družiníků) zejména symboly štítů a mečů. Na každé události je nejprve tzv. „povinný řádek“, kdy symboly na něm musíte pro splnění události hodit (mít na kartách). Plnění dalších řádků, na které můžete využít symbol „navíc“, už je dobrovolné, ale rozhodně tak činit chcete, protože odměny z nich (peníze, vítězné body atd.) jsou nanejvýš lákavé. Tvorba družiny je tedy pro následné plnění událostí důležitým a zábavným prvkem. Zvolíte si univerzální družinu, nebo se zaměříte na určité události? Přitom nesmíte zapomínat ani na morálku vaší postavy, protože někteří družiníci s vámi nebudou spolupracovat, pokud jste příliš cnostný, jiní naopak pokud jste příliš „zlý“.

Hra není žádný suchý solitér, naopak, interakci mezi hráči podporují turnaje a zatykače. Turnajů se mohou (po zaplacení 1 mince) účastnit všichni hráči. Cílem je naházet na 6 kostkách co největší součet, přičemž každému symbolu na kostce odpovídá určitá hodnota. Kostky můžete opakovaně přehazovat, ale za cenu odložení jedné z nich mimo hru (symbol se nebude počítat). Turnaje mohou šampionovi přinést hezkou dávku peněz a vítězných bodů, ale zkrátka nemusí přijít ani ostatní účastnící se hráči. Výše zmíněné zatykače na vás mohou být vydány při plnění některých událostí a pokud jej máte, můžou vás ostatní hráči napadnout. Odměnou za vítězství v souboji jsou jak jinak než vítězné body a v případě, že vyhraje útočník i peníze.

V souvislosti s tvorbou družiny bych se chtěl podělit ještě o jedno zamyšlení. Psal jsem, že je to důležitá součást hry. A bezesporu je, s tou základní hru pravděpodobně opravdu nevyhrajete. Ale má cenu budovat silnou družinu tvořenou drahými kartami družiníků druhé úrovně? To je otázka. Nejednou se mi podařilo vyhrát i s celou družinou složenou jen a pouze z postav 1. úrovně. Ušetřené mince mi pak na konci hry přinesly nemalý počet bodů. Pokud se naopak zaměříte na vytvoření opravdu silné družinu, se kterou se vám budou události plnit jedna báseň, a i obtížnější dobývání zvládnete jako nic, nejen že ztratíte dost tahů pouhým najímáním, ale hlavně (a to mě mrzelo nejvíc), si ji dlouho neužijete. Hra už bude v takové fázi, že záhy skončí (a družina bude k ničemu). Napadá mě, zda tedy autoři neměli například promítnout „hodnotu“ družiny do vítězných bodů při závěrečném bodování. Možná by pak hra nebyla takový závod o body, ale vyplatilo by se více si vyhrát se skladbou družiny.

Pravidla

Těch se u této hry opravdu bát nemusíte. Pro ty, kteří je budou číst, jsou dobře napsaná, strukturovaná a srozumitelná. Na následné vysvětlení a naučení jsou velice přístupná, a dokonce naprostí nehráči se rychle chytnou. Na celkem 8 stranách jsou nejprve vysvětleny stežejní herní koncepty, následované detailnějším rozborem jednotlivých událostí. Vypíchnout musím zejména to, že nechybí kompletní příklad jednoho tahu, který dá jasnou představu o tom, jak hrát.

Jedinou nejasnost jsem objevil u pravidel pro sólovou hru. Není mi totiž úplně jasný vztah Torak/mince a pravidla na to tak nějak nepamatují. Torak prostřednictvím svých karet mince nezískává, na druhou stranu se ale účastní turnajů. Získá v případě své výhry turnajovou odměnu? Odpověď je důležitá, na konci hry přináší zbývající mince vítězné body, které by si mohl Torak (stejně jako hráč) přičíst.

Vhodné pro

Jan Žižka má podle mě rozhodně ambici oslovit široké masy deskohráčů. Zkušenější hráči si jej užijí jako nenáročnou oddechovku a těm, kteří s deskovkami teprve začínají poslouží svou nenáročností jako vhodná vstupní hra. Nejvíce ale asi vynikne jako rodinná hra, kterou si určitě zvládnou zahrát i mladší než dvanáctileté děti (doporučený věk na krabici). Co se týče počtu hráčů, doporučuji hrát v co největším možném počtu, jednoduše lépe vynikne interakce mezi hráči – do turnajů se bude hlásit více postav a na mapě bude pořád běhat někdo se zatykačem. Časově se hra ve více hráčích nijak výrazně neprotáhne. Ve dvou hráčích mi partie průměrně vychází cca na 45 minut a s každým dalším hráčem pak o 10–15 minut navíc.

Sólohra

Autoři neopomněli ani ty, kteří si chtějí Žižku užít v sólu. Proti vám se postaví Torak, kartami řízený protivník, který se bude pohybovat po mapě a všemožně vám škodit. Jeho primárním úkolem je totiž hráče dostihnout, porazit jej v souboji, a sebrat mu tak mince nebo karty družiníků. Účastní se ale také turnajů, bere vám získané kostky přízně panovníků nebo mění události na mapě. Jeho ovládání je opravdu snadné, otočením karty zjistíte, jakou akci provede, kolik vítězných bodů získá (ty sbírá s železnou pravidelností snad v každém kole) a o kolik míst se posune. Pokud vás přitom dostihne, následně zaútočí. Je tedy dobré mít buď defenzivně laděnou družinu, nebo dostatek ikon pohybu, abyste si stále udržovali dostatečný odstup. Torak má až tři možné obtížnosti, které se upravují jednoduchým přidáním či odebráním karet z jeho balíčku a také kartou, která určuje počet kostek, jimiž za něj házíte. Lehká obtížnost je vhodná spíše pro seznámení, ale už ta střední představuje zajímavou výzvu. Vše hezky funguje a pokud hledáte nenáročný sólo zážitek na 30 minut, hra nezklame ani v tomto ohledu.

Resumé 

Bez mučení se hned v úvodu závěrečného zhodnocení přiznám, že jsem od této hry neměl žádná velká očekávání. Trochu jsem se obával, zda to právě vůbec hra bude. Jestli budu mít možnost dělat nějaká herní rozhodnutí anebo budu jen „tupě“ házet kostkami a čekat co mi padne. Ale o to větší radost mám z toho, že mohu být ve svém hodnocení pozitivní. Nejen že Jan Žižka: Zrod vojevůdce je hrou, on je hrou ve své kategorii velmi povedenou. Jednotlivé herní mechaniky jsou na sebe hezky navázané a ve svém celku tvoří opravdu zajímavý titul, ve kterém máte možnost pracovat se svou postavou a její družinou. Cest k vítězství je několik a je pouze na vás, jak se toho zhostíte (a jak vám bude přát štěstí). Co musím vyzdvihnout, je způsob, jakým hra podporuje interakci mezi hráči. Turnaje, zatykače a následné souboje plní dobře svůj účel a rozhodně tak nemáte pocit, že u stolu sedíte sami.  

Pokud tedy hledáte vstupní či rodinnou sandboxovou hru, která bude do hodinky zahraná a nevadí vám nějaká míra náhody spojená s kostkami, „s Žižkou neuděláte chybu“ (doufám, že jsem toto heslo neukradl z nějakého náborového letáku husitů ze 14. století :) ).

A jestli vás trochu odrazuje téma, případně stejně jako, do jisté míry, část mých spoluhráčů, máte averzi vůči Žižkovi samotnému, podívejte se na to z druhé strany. Já jsem je nalákal příslibem, že budou mít jedinečnou možnost Žižku ve hře „zmlátit“. Ono to zafungovalo, a po pár minutách už padaly hlášky ze známého českého filmu: „Prečo má súdruh Žižka v ruke len takú vyrezávanú halúzku?“

Sdílet s přáteli: