Kam se schováte, když prší? Do galerie!

Autor: mh | 21.1.2024 | 6

Máte rádi výtvarné umění? Nebo vás alespoň neirituje? Chtěli byste vidět ty nejslavnější světové obrazy, ale nechce se vám jezdit do galerií po celém světě? Můžete místo toho zkusit tuto hru.

Art Gallery je rodinná hra pro 2–6 hráčů ve věku od 10 let, kterou přináší vydavatelství Piatnik. V jeho e-shopu je zařazena do kategorie „strategické hry“, což by asi odpovídalo realitě, podtitul v pravidlech pak zní „napínavá soutěž“, což už je poněkud diskutabilní, jak si ukážeme dále.

Téma a cíl hry

Přiznám se, že téma hry mi přijde poněkud vágní. V pravidlech v úvodu se píše, že přípravy na otevření nové výstavy jsou v plném proudu a vy jako hráči se budete toulat sály galerie a pečlivě studovat obrazy; komu se to podaří nejlépe, vyhraje. Nicméně tento popis jen málo koresponduje s tím, co pak budete ve hře dělat.

Cílem hry je získat co nejvíce vítězných bodů. Ty budete získávat jednak za symboly na kartách s obrazy ve své sbírce, jednak za destičky se suvenýry a pak ještě za akční karty, které vám na konci hry zůstanou v ruce.

Komponenty

Hru dostanete v krabici středních rozměrů, která není ani velká, ani malá, zkrátka tak akorát. Horní stranu víka zdobí tématická ilustrace výstavního sálu, ve kterém se procházejí návštěvníci různého věku, pohlaví a barvy pleti a nezapomnělo se ani na osoby se zdravotním znevýhodněním. Takže pojem „eurohra“ je naplněn beze zbytku.

Vnitřek krabice je stylizován jako výstavní sál, na jehož stěnách můžete vidět některé z obrazů. Ačkoliv to nemá v samotné hře žádný význam, představuje to příjemné zpestření. Samotný seznam komponentů není příliš oslnivý — dvě sady karet (48 větších karet s obrazy a 54 menších akčních karet s čísly plus karta startovní), 48 kartonových destiček suvenýrů, 30 dřevěných komponent (figurky plus kostičky), 4 díly modulární hrací desky, blok na zapisování skóre a sešit pravidel.

Ke kvalitě komponent nemám žádnou připomínku. Karty jsou standardní kvality (však také Piatnik vydává také klasické karetní sady), karton destiček je dostatečně silný (možná by bez újmy na kvalitě mohl být i tenčí), modulární deska je také bez připomínek (spoje typu puzzle do sebe zapadají hladce a dobře drží) a dřevo je prostě dřevo. Bodovací bloček je zaplaťpánbů oboustranný, takže místa na zapisování skóre je dostatek. Malou pihou na kráse je skutečnost, že se nedá stáhnout ze stránek vydavatele jeho elektronická verze (aspoň já jsem ji nikde nenašel), nicméně v dnešní době není problém si jej naskenovat nebo nafotit.

Lokalizace

Lokalizace u hry Art Gallery byla velmi jednoduchá. Herní materiál neobsahuje žádný text (s výjimkou celosvětově srozumitelného slova „shop“ na herní desce), takže veškerý překlad se týkal pouze pravidlového sešitu. Ten má sice šedesát stránek, ale obsahuje hned šest jazyků (němčinu, francouzštinu, maďarštinu, češtinu, slovenštinu a polštinu), přičemž každému z nich je přiděleno deset stránek. Česká pravidla najdete na stránkách 31–40 a ke kvalitě a srozumitelnosti překladu nemám nejmenší připomínku.

Jak se to hraje

Příprava hry

Příprava hry je jednoduchá a rychlá. Podle počtu hráčů se připraví hrací plán (výstavní síň) — při hře dvou a tří hráčů bude mít dva díly, při hře čtyř hráčů tři díly a při hře pěti a šesti hráčů všechny čtyři díly. Každý hráč si vezme jednu sadu akčních karet s hodnotami 0–8 a dřevěné komponenty ve své barvě — figurku umístí na lavičku v obchodě a čtyři kostičky si ponechá. Zvolený začínající hráč si ještě vezme speciální startovní kartu.

Karty obrazů se zamíchají a jejich balíček se umístí lícem dolů vedle hracího plánu. Z něj se pak na každou pozici na hracím plánu umístí lícem nahoru jedna karta. Zamíchají se také destičky suvenýrů a v obchodě se vyskládají do čtyř sloupečků vedle značek 1, 3, 5, 7, přičemž jich je v každém sloupečku jiný počet (18, 14, 10, 6, čím nižší značka, tím víc destiček). Tím je příprava hotova a hra začíná.

Průběh hry

Hra se hraje na kola a v každém kole hráči odehrají střídavě každý čtyři tahy, přičemž jako první hraje hráč se startovní kartou. Hráč na tahu provede postupně dvě akce:

1. Posunutí figurky: Vyloží jednu libovolnou akční kartu ze své ruky lícem nahoru před sebe a posune figurkou na hrací desce o tolik laviček, kolik udává hodnota na kartě. Může se pohnout buď po směru, nebo proti směru hodinových ručiček, ale v rámci jednoho tahu nesmí tento směr měnit. Na každé lavičce se může nacházet libovolný počet figurek.
2. Podání nabídky: Položí jednu libovolnou akční kartu lícem dolů (tajně) na akční políčko vedle aktuální lavičky (jsou-li tam už nějaké karty, dá tu svoji navrch) a zároveň umístí jednu svoji dřevěnou kostičku na políčko s nejnižším neobsazeným číslem na liště s pořadím u této lavičky (maximální počet kostiček u jedné lavičky je šest).

Pak pokračuje svými dvěma akcemi další hráč v pořadí a to se opakuje tak dlouho, dokud všichni neodehrají čtyři tahy a neumístí všechny své kostičky.

Na konci kola pak každému hráči zbyde v ruce jedna akční karta — ty si navzájem odhalí a hráč s nejvyšším číslem získá startovní kartu pro další kolo. Následně dojde k rozdělení destiček a karet obrazů — začíná se vždy v obchodě a pak se pokračuje po jednotlivých lavičkách ve směru hodinových ručiček. Rozdělování se mírně liší podle toho, jestli k němu dochází v obchodě nebo v galerii:

1. Otočí se všechny akční karty na příslušném políčku, přičemž se nesmí změnit jejich pořadí. Kostičky na liště určují, komu která karta patří.
2. Vyhodnotí se nabídky:
• V obchodě: V pořadí, v jakém umístili své karty a kostičky, si hráči nakupují destičky z jednotlivých hromádek. Číslo u každé hromádky určuje její cenu. Hráč si může koupit destičku z jedné nebo maximálně dvou různých hromádek, přičemž součet cen destiček musí být menší nebo roven hodnotě karty (nevyčerpané hodnoty propadají). Jeden hráč může mít v obchodě více karet, v takovém případě provede příslušný počet samostatných nákupů (nevyčerpané hodnoty nelze převádět mezi nákupy).
• V galerii: Kartu obrazu získá hráč, který k ní umístil akční kartu s nejvyšší hodnotou. Umístil-li více než jednu kartu, jejich hodnota se sčítá a navíc nula v takovém případě má hodnotu deset (jinak má normálně hodnotu nula).
  Získanou kartu obrazu musí hráč ihned vyložit před sebe lícem nahoru. První kartu normálně položí na stůl, ale každou další musí položit přes tu poslední tak, aby byla vidět lišta se symboly a čísly vytištěná na každé kartě vlevo nahoře (vytváří takovou vodorovnou postupku). Pořadí vyložených karet se již nesmí nikdy měnit.
3. Nakonec se rozdělí umístěné akční karty: Hráč, který má kostičku na políčku s nejnižším číslem, si ji vezme k sobě a zároveň si vezme jednu libovolnou akční kartu z těch, které zde byly umístěny. Pozor! Nemusí to být ta karta, kterou tam hráč umístil, může si vzít i kartu soupeřovu. Takto se pokračuje, dokud se nerozeberou všechny akční karty.

Poté se doplní prázdná místa po získaných kartách obrazů kartami z balíčku, hráči si do ruky vezmou všechny zahrané akční karty, které použili k přesunům figurky (vždy nakonec musí mít v ruce devět karet), a následuje další kolo.

Konec hry a určení vítěze

Hra končí, jakmile v balíčku není dostatek karet k zaplnění všech prázdných míst, nebo pokud jsou v obchodě rozebrány dva nebo tři sloupečky s destičkami (podle počtu hráčů). Alternativně je možné hru zkrátit tím, že konec hry nastane v okamžiku, kdy má jeden z hráčů vyloženo alespoň deset karet s obrazy.

Nakonec dojde k závěrečnému vyhodnocení:

1. Body za vyložené karty obrazů: Každá karta má vlevo nahoře ve svislém sloupci jeden až čtyři symboly následované číselnou hodnotou. Při správném vykládání karet pak symboly tvoří čtyři samostatné řady a v rámci nich pak řetězce stejných symbolů, které mohou být přerušeny prázdnými místy. Za každou řadu si hráč započítá tolik bodů, kolik činí jeho nejhodnotnější nepřerušený řetězec.
2. Body za destičky se suvenýry: Každé kartě s obrazem odpovídá jedna destička suvenýru (mají stejné identifikační číslo). Za každou destičku, která se shoduje s kartou vyloženého obrazu, získá hráč tři body, za každou destičku, která se neshoduje, získá jeden bod.
3. Body za akční karty: Hráč si sečte hodnoty na svých akčních kartách, vydělí je čtyřmi a zaokrouhlí dolů.
4. Hráč, který má na konci hry v držení startovní kartu, získá tři body.

Vítězem se stává hráč s nejvyšším počtem bodů, v případě remízy vyhrává ten, kdo má více destiček se suvenýry.

Hra pod drobnohledem

Téma

Art Gallery je typickým představitelem euroher. Což mimo jiné znamená, že téma není úplně tím hlavním, na co je kladen důraz. Tady mi ovšem připadá, že rozvolněnost mezi deklarovaným tématem a skutečným počínáním ve hře je ještě větší, než u jiných euroher bývá zvykem.

Úvodní text z hráčů dělá průvodce po „proslulé galerii umění“, kteří „pečlivě studují obrazy“, a komu se to „podaří nejlépe“, vyhrává. Nicméně při vlastní hře se snažíte získávat karty s obrazy formou jakési „dražby“ tak, aby vám vytvořily co nejhodnotnější řetězce v každé ze čtyř řad, a také destičky se suvenýry, aby se shodovaly s co možná největším počtem získaných obrazů.

Bohužel nechápu, jak zrovna tahle činnost souvisí se studiem obrazů. Studovat konkrétní obraz může libovolný počet lidí a není nutné, aby ho získal do držení jenom jeden z nich. Asi by mi na zvolené mechanismy lépe sedělo, kdyby hráči byli nějací bohatí sběratelé, kteří by nakupovali obrazy a vytvářeli co nejhodnotnější soukromou sbírku. Je pravda, že to na způsob hraní nemá vliv, nicméně smysluplnější propojení tématu s mechanismy by přineslo lepší ponoření do vlastní hry.

Podobně mi moc nedává smysl, jak s tématem souvisí jednotlivé řady čísel na kartách obrazů, ze kterých se vytvářejí bodované řetězce. Rozdělení čísel do řad na obrazech totiž, zdá se, nemá žádný klíč související s konkrétním dílem. Všimneme si pouze klíče matematického — součet bodových hodnot na jedné kartě je vždy 4. Každá řada má sice přidělen jakýsi symbol (postava, geometrické obrazce, lístek, záře), ale nikde se nedočtete, co znamenají. Vypadá to tak, že nejspíš neznamenají nic, což je možná škoda. Oč lépe by vypadalo, kdyby třeba v řadě s postavou bylo číslo podle počtu postav na obraze, geometrické obrazce by vyjadřovaly míru abstrakce, lístek výskyt rostlin či zvířat a záře by specifikovala malířskou techniku. Asi by to trochu změnilo výběr jednotlivých obrazů, aby zapadly do požadovaných kategorií, ale opět by to vedlo k většímu sepětí s tématem.

Na druhou stranu oceňuji, že se jedná o čistě nemilitantní téma a že se tu nebojuje proti žádnému protivníkovi.

Artwork

Protože se hra tematicky zaměřuje na obrazy slavných mistrů, očekával bych, že i její výtvarné provedení bude v podobném duchu. Jenže celý grafický design hry působí stroze až sterilně, skoro jako by byl vytvořen pomocí volně dostupných clipartů. Například herní deska s půdorysem výstavního sálu připomíná cvičení z hodin geometrie. Podobně design akčních karet není nijak objevný — obsahují pouze jedno z čísel 0–8 z lícové strany a znak fajfky ze strany rubové. Ani dřevěné komponenty nijak zvlášť nevynikají, tím spíš, že figurky nejsou představovány dnes již klasickými meeply, ale menšími jakoby bustami.

Na druhou stranu je nutné poznamenat, že takto zvolený design je naprosto účelný a přehledný. Nic vás na hrací ploše zbytečně nerozptyluje, a můžete se tak plně soustředit na vlastní hraní.

Jediné, co vybočuje ze sterility grafického pojetí, jsou karty obrazů. Ty obsahují reprodukce skutečných obrazů, jejichž seznam včetně autora, roku vzniku a současného umístění najdete na konci pravidel. Škoda jen, že z obrazů, které jsou v originále nakresleny na šířku, je použit pouze výřez. U většiny obrazů to zase až tak nevadí, protože zvolený výřez obsahuje klíčový výjev, ale někde to působí rušivě (např. u Snídaně v trávě). Ale chápu, že to asi moc jinak udělat nešlo.

Cena

Vzhledem k výše uvedenému mi přijde, že za to, co v krabici dostanete, je oficiální cena 799 Kč trochu nadhodnocená. Srovnám-li to nikoliv s výletem na Kokořín, ale třeba s obsahem rozšíření ke hře Ztracený ostrov Arnak (libovolnému ze dvou v tuto chvíli existujících), mám pocit, že tam za méně peněz dostanu více obsahu, a to po všech stránkách (a ještě atraktivněji podaného). Netvrdím, že je cena nějak zásadně přestřelená, ale kdyby byla tak o 200 Kč menší, tak by to lépe odpovídalo.

Pravidla

Pravidla jsou napsána celkem srozumitelně, nicméně pár nedorazů bychom našli. Jedna drobnost se týká bodu 3 závěrečného vyhodnocení, kde je uvedeno, že součet hodnot akčních karet se má vydělit čtyřmi a zaokrouhlit. Já jsem si v popisu výše dovolil upřesnit, že se má zaokrouhlit dolů. Tak, jak je to v pravidlech podáno, mělo by se zaokrouhlovat matematicky, tj. např. hodnoty 8,5–8,9 nahoru (na 9). Jsem však přesvědčen, že autor hry měl v tomto případě na mysli jejich zaokrouhlení na 8 (takže nikoliv matematicky, ale „dolů“). Naštěstí to nemá příliš velký vliv na výsledek vyhodnocení.

Horší je, že pravidla nepopisují všechny situace, které mohou (byť okrajově) nastat. Může se totiž stát, obzvlášť v posledním tahu kola, kdy má hráč v ruce jen tři karty, že se může pohnout pouze na lavičku, kde už je plně obsazená lišta s pořadím. Tuto situaci pravidla nijak neřeší. Na dotaz na BGG mi odpověděl sám autor, že hráč, který se na takovou lavičku přesunul, musí jednu akční kartu ze své ruky odhodit („discard“); předpokládám, že se tak má učinit ke kartám odhozeným pro pohyb figurky. Tohle řešení má logiku, protože kartu si hráč v ruce ponechat nemůže, neboť mu na konci kola musí zbýt pouze jedna. Co už však autor neuvedl, je, že spolu s kartou je nutné odhodit i označovací kostičku, protože ani tu si v tomto případě ponechat nemůže.

Jak je vidět, pár nejasností se v pravidlech vyskytuje, ale není to nic, co by nějak výrazně přesahovalo míru tolerance. V zásadě lze říci, že tak, jak jsou pravidla popsána, hru bez problémů pochopíte a budete schopni si ji zahrát.

Herní mechanismy

Jak už jsem zmiňoval, hra je v e-shopu Piatniku charakterizovaná jako strategická. To podle mě docela odpovídá skutečnosti. Náhoda se tu vyskytuje prakticky pouze v úvodním zamíchání balíčku karet s obrazy a destiček se suvenýry, v dalším průběhu už vše záleží jenom na schopnostech jednotlivých hráčů.

Zajímavým prvkem je to, že hráč má k dispozici akční karty s různými číselnými hodnotami a ty pak používá jednak k pohybu a jednak pro podání nabídky k zisku obrazu nebo suvenýru. Protože jednou zahraná karta (ať už pro jeden, nebo pro druhý způsob) je do konce kola blokována, musí hráč dobře volit, jaké hodnoty na co použít. Je sice hezké se posunout vyšší kartou na lavičku před požadovaným obrazem, ale když pak do nabídky může vložit jenom kartu nízkou, hrozí nebezpečí, že ho protihráči trumfnou. Na druhou stranu, pokud si ponechá vyšší kartu pro nabídku, tak se mu zase třeba nepodaří přesunout k požadovanému obrazu.

S akčními kartami pak souvisí ještě jeden, neméně zajímavý herní prvek. A tím je rozdělení vynesených akčních karet z jednotlivých pozic. Hráči si je totiž berou do ruky v pořadí, v jakém umístili své kostičky, a nic jim nebrání v tom vzít si jinou kartu, než kterou tam sami umístili. Takže v ostatních kolech tak hráč může mít v ruce více karet stejné hodnoty a některé jiné mu zase budou logicky chybět. I tohle pak může hrát v pozdějším průběhu hry roli, a to jak kladnou, tak zápornou. Vysloveně bodotvorně to pak funguje v kole posledním, i když výsledný bodový zisk za akční karty není zase tak velký: na začátku hry to u každého hráče dělá 9 bodů (součet čísel 0–8 je 36, děleno 4 rovná se 9) a tato hodnota se většinou na konci hry posune tak o 1–2 body jedním nebo druhým směrem.

Zisk karet s obrazy se děje formou jakési „dražby“, i když vzhledem k povaze dané činnosti se jedná spíše o podání neveřejné nabídky. Kartu získá ten, jehož celková nabídka (součet čísel jím umístěných akčních karet) je nejvyšší. Protože až do okamžiku jejich odhalení na konci kola nikdo neví, co nabízí soupeři, jedná se o zajímavý taktický prvek. Hráč se tak musí rozhodovat, jestli ponechat v nabídce pouze jednu kartu, nebo radši přidat ještě další (nicméně musí být taky schopen se pomocí dalších karet ke stejnému obrazu znovu dostat — tady se velmi hodí karty s hodnotou 0). My jsme to při hraní měli různě. O některé obrazy se strhl boj, že se zaplnila celá lišta s pořadím, jiné zase bez boje získal ten, kdo o ně projevil zájem, protože byl jediný.

Se ziskem karet s obrazy se pojí jejich vykládání. Tady toho hráč moc nezmůže — získanou kartu musí ihned vyložit, resp. přiložit zprava k ostatním již vyloženým kartám. Změny pořadí karet jsou zakázány. Protože se lavičky vyhodnocují v přesně daném pořadí, je potřeba dobře vážit, kterou kartu se snažit zakoupit a kterou radši nechat být. Tady si myslím, že je škoda, že hra neobsahuje ještě nějaký mechanismus, kdy by hráč mohl do jisté míry ovlivnit, kam získanou kartu vyloží. Například: pořadí vyložených karet se již nesmí měnit, ale nově získanou kartu může hráč vyložit kamkoliv (na konec zprava i zleva, případně doprostřed). Takhle je to příliš mechanické a taktizovat se dá jedině při „dražbě“.

Před první hrou mi nákup destiček suvenýrů připadal jako taková doplňková záležitost, jak si ještě přijít k nějakým bodům a trochu si tak vylepšit skóre získané hlavním mechanismem — ziskem karet s obrazy. Ovšem při vlastním hraní se ukázalo, že je to nejspíš naopak klíčová záležitost, protože body za suvenýry jsou schopné vyhrávat partie (aspoň u nás tomu tak bylo). Vyhrál jsem třeba jednu (ve dvou hráčích), kde jsem nasbíral pouze 13 karet s obrazy, zatímco dcera 17 a moje skóre za řady bylo 32 proti 39 dceřiným. Jenže jsem nasbíral 11 destiček, které se shodovaly s mými obrazy (takže pouze ke dvěma obrazům jsem neměl suvenýr) a k tomu ještě 15 dalších, které se s obrazy nekryly (což tedy udělalo 48 bodů). Dcera získala pouze 6 destiček ke svým obrazům a 8 dalších (celkem 26 bodů), takže suvenýry obrátily pořadí a další bodovací kritéria již nebyla schopná to opět zvrátit. A nebyla to otázka pouze této jedné hry. Ukázalo se, že se rozhodně vyplatí na zisk suvenýrů se soustředit.

Osobní dojmy

Ještě než jsem si hru poprvé zahrál, zaujaly mě již zmiňované herní mechanismy, obzvlášť nutnost hospodařit s akčními kartami, které se využívají jak k pohybu, tak k učinění nabídek. Samotná hra se tak zpočátku hrála celkem dobře. Jenže postupně jí začal docházet dech. Činnosti, které hráč prováděl, byly stále stejné a stávaly se jednotvárnými. Navíc balíček karet je docela obsáhlý, takže zhruba v polovině hra začala pomalu, ale jistě nudit.

První partii jsme hráli ve třech a trvala nám hodinu a tři čtvrtě. Skončili jsme podle prvního kritéria, když už v balíčku karet nebyly žádné další karty obrazů k doplnění nabídky. Vzhledem k tomu, že v každém kole byly rozebrány všechny obrazy (není to sice pravidlem, ale nám se to v této první partii opravdu takto povedlo), dá se jednoduše spočítat, že jsme odehráli celkem 12 kol. Další partie jsme se už snažili ukončit podle druhého kritéria, tedy po vyčerpání příslušného počtu sloupečků destiček se suvenýry. Tím jsme si hru o něco zkrátili, ale bylo to opravdu cílené. Je tu ještě možnost hrát pouze do té chvíle, kdy jeden z hráčů získá desátou kartu. Vzhledem k tomu, že ti největší sběratelé získali vždy více než 15 karet, je tohle účinný způsob, jak délku hry zkrátit docela podstatně.

Také hra ve dvou nepředstavuje nějak zvlášť napínavou podívanou. V každém kole jsou k dispozici čtyři karty, takže jsme si často vyhověli, že se každý zaměřil na jiné, a k „boji“ o stejnou kartu docházelo spíše sporadicky. Zajímavější je hra ve více hráčích, sice se pro vyšší počty přidá jeden nebo dva díly modulární hrací desky, takže počet karet pro jedno kolo se zvýší, ale stejně bude docházet k více situacím, kdy o jednu kartu budou mít zájem aspoň dva hráči.

Nemůžu říct, že by se mi hra vyloženě nelíbila, má některé zajímavé momenty, ale jestli její podtitul zní „napínavá soutěž“, musím bohužel konstatovat, že moc napětí jsme při ní nezažili. Sterilní dojem, který vyvolávala grafická stránka, se tak trochu přenesl i do hraní samotného.

Prostě se nemohu zbavit dojmu, že by hra potřebovala nějak zatraktivnit. A to jak vizuálně, tak herně. Přidat do herních mechanismů něco, co by rozbilo ten stereotyp.

Závěrečné zhodnocení

Art Gallery není určitě špatná hra. Mezi její klady patří netradiční téma, praktická eliminace náhody (počáteční zamíchání neberu v potaz) a zajímavé mechanismy. Ani cena není z nejhorších, i když bych ji asi radši viděl o něco menší. Mezi zápory však patří především její neatraktivita, stereotyp při hraní a fakt, že v základním nastavení je až příliš dlouhá na to, co nabízí. I propojení tématu s mechanismy je velmi volné.

Z tohoto důvodu podle mě nemá šanci oslovit hard core hráče, ale to nejspíš není ani její ambicí. Nicméně si myslím, že pro rodinné hraní nebo pro středně náročné hráče může být docela dobrou volbou. Kdybych to měl zhodnotit sportovní terminologií, tak na první ligu to není, ale na divizi s přehledem.

Sdílet s přáteli: