Barcelona – město plné barevných staveb, obyvatel a hlavně bodů!

Autor: Meeshab | 26.1.2024 | 3

Barcelona – nejednomu z eurohráčů se při zmínce o této hře zrychlí tep. Je opravdu tak dobrá? Nebo je to jen pozlátko a hra vlastně zase až tak výjimečná není? Držte si klobouky a pojďte si spolu se mnou udělat výlet do poloviny 19. století, kde se tato hra o stavění jednoho z nejznámějších měst světa (nebo přinejmenším Evropy) odehrává.

V této hře se stáváte staviteli města nového města, jehož koncept vytvořil architekt Ildefons Cerdá. Zatímco on se snažil vybodovat oblast, kde budou žít všechny sociální vrstvy obyvatelstva ve stejných podmínkách bez okázalého vystavování blahobytu na odiv a s rovným přístupem ke službám na prostoru plném zeleně a klidu, vy se snažíte hlavně získat co nejvíc bodů a mnohdy právě i na úkor Cerdáova původního architektonického záměru.

Stručná pravidla

Ačkoliv účelem této recenze není vysvětlovat pravidla, pojďme se na něj přece jen podívat trochu podrobněji.

Hra se hraje na předem neurčený počet kol (a v každém kole provede každý hráč právě jeden tah). Ve svém tahu hráč umístí na některou z křižovatek herního plánu dva žetony obyvatel na sebe, tím spustí dvě až tři akce, které dané křižovatce náleží, a po jejich vyhodnocení musí postavit některou z budov (jde-li to). Poté z herního plánu odstraní obyvatele, které ke stavbě použil, umístí je na příslušnou stupnici obyvatel, započítá si body a zkontroluje, jestli nesplnil podmínky Cerdáova bodování (viz dále). Pokud ano, všichni hráči obodují platnou podmínku a poté pokračuje další hráč; pokud ne, pokračuje další hráč svým tahem přímo. Hra končí v okamžiku, kdy některá ze stupnic obyvatelstva dosáhne svého konce, což může nastat za různě dlouhou dobu.

Dostupné akce jsou tyto:

• Umisťování obyvatel – Na konci každého svého tahu si každý hráč vytáhne naslepo z plátěného sáčku dva žetony obyvatel, které použije v tahu následujícím. Obyvatelé se dělí do 3 společenských vrstev – dělnická třída (zelené žetony), střední třída (červené žetony) a vyšší třída (modré žetony). Ve svém tahu pak tyto dva žetony položí na sebe na některou z křižovatek (sám se rozhodne, který žeton bude nahoře a který dole) a, jak už jsem zmiňovala výše, provede akce, které jsou s danou křižovatkou spjaty (akce jsou zobrazeny na okraji plánu u ústí jednotlivých ulic). Umisťování obyvatel má ovšem vliv nejen na akce, které hráč vykoná, ale později i na možnost stavby – podle toho, jací obyvatelé sousedí s blokem určeným k výstavě, lze vybrat různé druhy staveb (viz později) a tím i na postup na stupnici obyvatel.
  
  
• Zisk látek nebo mincí – látky a mince jsou v Barceloně důležitým platidlem. Jejich zisk vám umožňuje realizovat a vylepšovat modernistické projekty, nebo třeba umisťovat pasažéry, stavět křižovatky či veřejné budovy. Jsou to prostě zdroje a ty se vždycky hodí; tohle je jedna z možností, jak se k nim dostat.
  
  
• Kladení dlažby – dlažba vám zpočátku zabírá místo v inventáři. Chcete-li si tedy syslit látky a peníze, musíte si jej uvolnit tím, že stavíte dlažbu. S každým odstraněním kostičky dlažby se vám taky zvyšuje počet bodů, které získáte na konci hry. Dlaždice se umisťují na zvláštní desku. Překrytím místa na desce hráč získá odměnu z tohoto místa plynoucí (zdroje, postup na Cerdáově stupnici, nebo některou z akcí).

• Stavba ulic – ulice jsou ve městě dobrá věc, to je jasné. Vy můžete stavět buď široké nebo úzké. Překryjete-li při stavbě ulice na plánu nějaký bonus, ihned ho získáte (většinou se jedná o zdroje, postup na Cerdáově stupnici nebo body). Body získáte také za to, že vám ulice na sebe hezky navazují. Navíc vám pak pomáhají posouvat po městě vaši tramvaj na delší vzdálenost nebo bodovat v případě, že na ní vystoupí některý z pasažérů.
  
  
• Přesun tramvaje – díky této akci můžete posouvat svou tramvaj městem a po zaplacení vysazovat své pasažéry v jednotlivých ulicích. Po vysazení pasažéra pak můžete provést akci s danou ulicí spojenou. Pokud pasažér vystoupí na ulici, kde se nachází destička ulice, získá hráč, který destičku vlastní, stejný počet bodů, jako by ji právě postavil.
• Stavba křižovatky – stavby křižovatek sice něco stojí (kromě té první), ale také toho dost přinášejí. Při položení křižovatky hráč získá nejen odměny nacházející se ve všech sousedících ulicích, ale také zisk z toho, když na křižovatku později kdokoli z hráčů umístí své obyvatele. Podle toho, kolik má v tom okamžiku vyložených křižovatek, může získat až tři různé odměny.
  
  
• Realizace modernistického projektu – hlavní výnos z nich budete mít až na konci hry. Pokud si některý z těchto projektů vyberete z nabídky 4 aktuálně vyložených, umístíte si ho na svou hráčskou desku (a případně uhradíte související náklady), bude se vám podmínka, která je na projektu uvedená, na konci hry bodovat. Většinou se jedná o úkoly ve stylu mít co nejvíce křižovatek sousedících s alespoň třemi postavenými budovami nebo budete mít obodované všechny ulice, které jste postavili, popřípadě se bude hodnotit, jak vysoko si na konci hry stojíte na Cerdáově stupnici. Pokud se zadaří, dokážete díky tomu na konci pěkně zabodovat.
  
  
• Vylepšení modernistického projektu – zatímco v základu vám modernistický projekt zisk z dané podmínky znásobí jednou až dvakrát, vylepšíte-li jej, může vám bodový zisk navýšit dvakrát až čtyřikrát. Sice to většinou stojí nějaké ty látky, ale pokud si s danou podmínkou věříte, vyplatí se vám to.

• Stavba veřejné budovy – Ve hře je sedm různých veřejných budov, každá s úrovní 1–3. Vy si na začátku hry vylosujete 5 z nich a ty pak budou nabízeny ke koupi v průběhu hry. Každá z budov nabízí bodový zisk, postup na Cerdáově stupnici a pak provedení jedné z akcí, většinou s tím, že není třeba hradit jejich náklady.

Stavba budov:

Poté, co provedete akce spojené s umístěním vašich obyvatel na křižovatku, musíte přistoupit ke stavbě budovy. Abyste postavili dům, musíte mít blok budovy obklopený alespoň dvěma obyvateli. Dle jejich druhu můžete postavit některou ze 3 možných budov a získat za to případné bonusy nebo naopak malusy. Stavět nemusíte u křižovatky, kam jste právě umístili své obyvatele, ale kdekoliv na plánu města. Pokud už na místě budova stojí, je možno na ni postavit budovu vyšší úrovně. Poté na postavený dům umístíte svůj žeton a obyvatele, které jste použili ke stavbě, umístíte na stupnici obyvatelstva.

Stupnici obyvatelstva najdete pod plánem a je rozdělena do tří bloků. Vždy v okamžiku, kdy některá ze stupnic obyvatelstva jako první dospěje k okraji daného bloku, vyhodnotí se podmínka Cerdáova bodování, která pro daný blok byla vylosována. Podmínky se losují na začátku hry (a použijí se 3 z celkem 14 dostupných). Podmínky jsou podobné (nebo stejné) jako modernistické projekty, proto se po jejich vylosování odpovídající projekty vrátí zpátky do krabice. Bodový zisk z podmínky se násobí koeficientem závisejícím na poloze hráče na stupnici Cerdáova bodování.

Pokud některá ze stupnic dosáhne posledního políčka třetího bloku, nejprve se odehraje Cerdáovo bodování a pak si každý hráč započítá bodový zisk, který získává až na konci hry. Kdo má nejvíce bodů, vyhrává.

Stavba chrámu Sagrada Familia – tahle akce stojí tak trochu mimo těch výše zmíněné. Není totiž akcí, která by byla zobrazena přímo na plánu, ale dostanete se k ní například při stavbě budov vyšší úrovně, pokládání dlaždic nebo stavbě veřejných budov. Dílky Sagrady mají 4 různé úrovně a po postavení každé z nich si můžete vybrat, jaký bonus její stavbou získáte. Na výběr je ze 4 druhů od každé úrovně chrámu a samozřejmě – kdo dřív přijde, ten dřív staví a má na výběr z více možností. Většinou se jedná o zisk bodů nebo zdrojů, popřípadě o postup na Cerdáově stupnici.

To tedy bylo velmi stručně k pravidlům a teď se pojďme podívat, jak se nám to hrálo a líbilo.

Náš názor

Na Barcelonu jsem se opravdu velmi těšila a trošku jsem se bála, abych pak nebyla ze hry zklamaná. Musím říct, že ale už po prvním prolistování pravidel mě hra nadchla! V pravidlech jsem velmi ocenila historická okénka, která nám přiblížila pozadí projektu Exaimple a vůbec života v tehdejší době. Tato drobnost nám pomohla se do hry vžít a celkově navodila dobrou atmosféru, kdy nám nešlo jen o tahy, ale chápali jsme i to, proč třeba některými tahy stoupáme nebo klesáme na Cerdáově stupnici a podobně. Jedná se o hru typu point salad, kdy sbíráte body skoro za všechno, co uděláte, ale to mi celkem vyhovuje. Hra se odehrává na více úrovních – nejen v ulicích Barcelony na herním plánu, ale také na desce dlaždic, desce hráče a na stupnici obyvatelstva a Cerdáově stupnici.

Tímto mi hra trošku připomínala mou oblíbenou Věčnou zimu, která mě svou širokou nabídkou akcí a bodů z nich plynoucích také uchvátila. Ačkoliv je možností akcí i bodování spousta, stejně si ale budete s ostatními konkurovat. Své obyvatele totiž můžete umístit pouze na křižovatku, kde nikdo nestojí, jak už to tak ve worker placementech bývá, a některé akce jsou při hře atraktivnější, než jiné. Na to, která křižovatka se bude těšit vyšší oblibě, má vliv zpravidla to, jaké žetony byly na začátku hry vylosovány do Cerdáova bodování, ale i spousta dalších okolností. To, které akce budou jednotlivé křižovatky zastupovat, se totiž také mění. Dílky akci náležející k jednotlivým křižovatkám totiž na začátku hry rozmisťujete náhodně, a tak je každá hra jiná a každá nabízí rozdílná zajímavá komba.

Zjistili jsme, že je rozhodně dobré si hned na začátku stanovit nějakou strategii. Ačkoliv i běháním od akce k akci lze nasbírat nemalý počet bodů, zaměření se na určité dílčí cíle vám utřídí priority, a vyhnete se tak sáhodlouhému přemýšlení na začátku každého svého tahu.

Ano, přemýšlení. Tahle hra je rozhodně z těch, ve kterých si budete počítat, z čeho lze momentálně vytřískat nejvíc. Spolu s přehršlemi možností to pak vede k dlouhým prostojům pro hráče, kteří zrovna nejsou na řadě. A to se ani nemusí jednat o hráče, kteří zdržují i u Člověče nezlob se. Tahle hra si prostě přemýšlení zaslouží a kdo nepřemýšlí, neboduje.

Další věcí, která se mi na Barceloně líbí, je řetězení akcí. Ačkoliv umístěním obyvatel spustíte dvě nebo maximálně tři základní akce, můžete se díky nim dostat k akcím dalším (například stavbou veřejné budovy nebo vysazením pasažéra z tramvaje).

Nelze ale jen chválit. I tahle hra má pár věcí, které se mi úplně nelíbí. Jako největší mínus beru velmi dlouhou herní dobu s velkými prostoji, zvláště pokud hrajete ve větším počtu hráčů. Vzhledem k tomu, že při tazích druhých hráčů se pro vás neděje nic až tak zásadního, je čekání na to, až se dostanete na řadu, při hře čtyř hráčů skoro nekonečné. Proto už bych hru asi nevytahovala v počtu hráčů větším než dva.

Další drobnou výtku je vizuál. Říká se „tisíc lidí – tisíc chutí“, proto se v tomto případě jedná jen o můj subjektivní pohled. Ačkoliv město Barcelona samotné hraje barvami a vzory, a tak výraznou grafiku do jisté míry chápu, na mě je jí ve hře prostě až příliš a ztrácí se v ní informace. Musím pečlivě koukat, kde jsou osoby, ulice i budovy, abych se zorientovala, nicméně jiným to třeba potíže nečiní.

Do třetice bych zmínila celkem dlouhou přípravu hry a nestabilitu herních dílků zvláště na deskách hráčů. Přípravu prodlužuje hlavně chystání všech úkolů, staveb a podobně. Nicméně beru to tak, že to ke hře patří. Takže to není výtka příliš veliká. V porovnání k délce hry se to prostě pořád ještě vyplatí. Horší je to s komponenty navrstvenými na desce. Když se vám podaří naskládat hezký komínek šesti silnic a někdo projde kolem stolu, máte hned místo úhledného sloupečku rozsypanou hromádku, nehledě na to, že se vám mohou posunout i další komponenty jako třeba kostičky značící vylepšení modernistických projektů a podobně. Myslím, že na tomto šlo ještě zapracovat a desky udělat třeba vícevrstvé.

A jak to funguje v sólu?

Poslední dobou už je skoro nutností, aby každá hra měla svoji sólovou variantu. Jinak tomu není ani u Barcelony. Zde vstupuje do hry váš soupeř Antoni Gaudí, který se snaží vystavět Barcelonu po svém a zhatit vám vaše plány. Gaudí pro hru používá druhou stranu kterékoliv desky hráče, která je velmi podobná straně pro více hráčů, Gaudí ale nesbírá zdroje. Místo nich boduje. Má také vlastní sadu karet, které určují, jaké akce bude v daném kole provádět, kam se pohybovat a podobně. Ano – Gaudí se nám po plánu pohybuje a tam, kam se pohne, tam umístí své dva obyvatele. To ovšem nemá vliv na jeho akce – ty provádí v závislosti na kartách, jak už jsem zmínila. Samotné provádění akcí je rychlé, intuitivní a nezabere vám mnoho času. To, co mi na sólu vadí, je prvotní posun Gaudího v každém jeho tahu. Do hry totiž vstupuje několik proměnných. Zvláště ke konci hry, kdy se plán zaplní vašimi i jeho křižovatkami, ulicemi, obyvateli, … musíte Gaudího přesunovat o více polí a hledat to, které podle pravidel splňuje podmínky, není úplně nejjednodušší. Samozřejmě – čím více her má člověk odehráno, tím lépe a rychleji správné místo najde, ale kdyby byl tento krok intuitivnější, určitě bych se nezlobila.

Co se týká obtížnosti sólové varianty, máte několik možností si ji upravit. Zatímco na nejjednodušší obtížnost není obtížné vyprášit Gaudímu kožich, při těch těžších už budete muset opravdu přemýšlet, jaké kroky udělat, abyste nezvaného architekta na konci přečíslili. A jak se v sólu obtížnost upravuje? Základní možností je upravit tzv. Gaudího odměnu. Ta je v nejjednodušší variantě stanovena na 2 vítězné body za zdroj. V praxi to znamená, že kdykoliv by měl Gaudí svou akcí získat některý ze zdrojů (mince/ látky), posune se místo toho o dvě pole na bodovací stupnici. Hru si tedy jednoduše ztížíte zvýšením Gaudího bodové odměny za každý jím získaný zdroj. Další tipy najdete v pravidlech pro sólovou hru, která jsou ve hře přiložena coby samostatný osmistránkový sešitek.

Výzvy

Kdyby vám nestačila hra jako taková, připravili si pro vás tvůrci jednostránkový dodatek k pravidlům nazvaný „Výzvy“. Zde máte (od jednoduchých až po šílené) seřazené cíle, kterých máte svou hrou dosáhnout. Když se vám to zadaří, můžete si dané políčko odškrtnout a získat dobrý pocit z toho, že jste jednu z výzev úspěšně splnili.

Závěr

Co bych řekla závěrem? Barcelona je dobře propracovaným eurem, které určitě osloví spíše trošku zkušenější hráče, nicméně k jejímu zahrání nepotřebujete být raketoví inženýři. Ačkoliv je ve hře jistý podíl náhody, stále se dají propočítat optimální tahy. Právě propočítávání tahů může hru zdržovat, zvláště narazíte-li na AP spoluhráče. Znovuhratelnost je velice vysoká – tím, že žetony akcí na začátku hry rozmisťujete náhodně, dostáváte se pokaždé k jiným kombinacím, stejně tak podmínky Cerdáova bodování se v každé hře liší. Hru bych doporučila spíše pro hru dvou hráčů, ve více už se nepřiměřeně natahuje. Sólová varianta je kvalitní, jen pohyb Gaudího po plánu vám sem tam může trošku zamotat hlavu. Ať už ale hrajete proti Gaudímu nebo živým soupeřům, hra je vždy napínavá až do konce, protože teprve při závěrečném bodování sesbíráte největší počet bodů a jen ten nejlepší se pak stane právoplatným architektem barcelonské čtvrti Eixample!

+ znovuhratelnost – hra je pokaždé trochu jiná a potřebuje jinou strategii

+ napínavé až do konce – hlavní bodový zisk je až při závěrečném bodování

+ možnost hrát sólo – kvalitně zpracovaná sólovarianta o několika obtížnostech

– Delší příprava hry

– V plném počtu hráčů dlouhé prostoje

– v sólové hře obtížný pohyb Gaudího

Sdílet s přáteli: